91. oddíl Junáka Brno

Bobování Vranováků kol Vranova

24. 2. 2018

Ráno bylo mrazivé. V Lelekovicích už byla země beze sněhu, na Vranově se ale ještě udržel a tak jsme se na Vranově u kláštera sešli i s boby či lopatami. Z Jelenů chyběl jen Lukyn. Po schodech jsme se vydali dolů, po cestě potkali Komosné a dozvěděli se o nepřítomnosti špaget. On totiž je měl brát Veverka a Lukyn vodu, ale podle jeho výpovědi si to prohodili. Šli jsme tedy kolem hasičů, kteří měli zabíjačku a kde jsme obdivovali podřízlé prase, k Lukynovi domů, vlčata zatím pokračovala k motokrosu. Lukyn Veverkovu výpověď popíral, a tak jsme se dohodli na tom, že tu asi byl nějaký informační šum a Lukyn nám alespoň dal nějaké těstoviny, konkrétněji kolínka.
Rozloučili jsme se a šli za vlčaty – do motokrosu. Tam jsme si na nejbližším brdku složili batohy a začali bobovat. Poněvadž tu ale byly strašné hrboly hlíny, přesunuli jsme se na jiný brdek (po cestě na něj byly ještě horší hroudy), odložili si batohy a bobovali zde. Sjeli jsme si to jen dvakrát a šli odsud, poněvadž ani zde nebyl vyhovující terén. Vylezli jsme na kraj motokrosu, deset minut modelovali ze sněhových ker (např. stan, jelena, pajduláka) a poněvadž se ani zde nedalo moc dobře bobovat, šli jsme jinam, k jakýmsi ovcím. Tam už to bylo lepší a tak jsme tam něco přes čtvrthodinu bobovali, někdo sám, většina, počínaje mnou s Honzou Packem, po dvou. Když jsme se už vyřádili, nasvačili jsme se a pokračovali v cestě k Nekonečnu. Tam jsme si to zkusili sjet, ale hned jsme toho nechali, neb byl svah v strašném stavu a taky jsme již chtěli vařit.
Šli jsme lesem k základně. Vlčata šla až k ní, my jsme ale u paloučku našli vhodný betonový sloup s háky a též kus železa, které jsme o hák opřeli a zapálili jsme pod tím oheň. Až se železo zahřálo, oloupali jsme z něj hlínu a zavěsili naň kotlík s vodou. Uvařili jsme nejprv ony těstoviny, potom je dali do tepelně izolovaného malého kotlíku a ve velkém kotlíku jsme připravili nivovou omáčku. Pak jsme to dali dohromady a s chutí spotřebovali, krom Veverky, který to z jakéhosi důvodu jíst nechtěl. Následně jsme se vydali opět si zabobovat k Nekonečnu, udělat několik soutěží kdo dojede nejdál a občas se i vymlet. Potom jsme šli si zahrát ve sněhu fotbal s tenisákem, rozloučili jsme se s některými Vranováky zde bydlícími a šli přes cosi klohnící hasiče do klubovny. Tam jsme vyprázdnili své termosky, dvakrát si zahráli na komáry a tím výlet skončili.

Jožka

Výlet sněžný, ve vranovském okolí

Tak jsme se kol půl deváté sešli společně s vlčaty na lichtenštejnském náměstí ve Vranově. Svatý Modest nadělil nám den před smutným výročím Vítězného února, roku 2018 po Kristu nádherné počasí a my s hlavou plnou očekávání a rukama plnýma bobů či lopat. Cestou nabrali jsme Komosné a chyběl tedy jen jeden Jelen, dva Ullmanni – Vojta a Petr a dvě další vlčata. Když si dole u transformátoru několik vlčátek všimlo, že jim chybí batohy a běžela si pro ně nahoru, zjistili jsme fatální nedostatek. Měli jsme totiž plán – vařit nivovou omáčku s těstovinami, ale… chyběli nám vinou zmatku v rozdělování surovin těstoviny! Vydali jsme se k motokrosu a cestou stavili se u Lukáše. Ten podle rodičů nemocen popíral Veverkovo tvrzení o jeho hlavní vině na zmatku, ale buď jak buď nám poskytl alespoň jeden sáček těstovin, jako kompenzaci. Došli jsme vlčata a Vaška a bobovalo se. Motokros sice byl báječný, ale měl jednu mouchu. Povrch byl značně zvrásněn motoristy v době, kdy bahno ještě zmrzlé nebylo a teď brzdilo boby. Cestou k Nekonečnu jsme si v poli udělali soutěž o nejlepší sněžné dílo a u samotného Nekonečna jsme si znovu krátce zabobovali. Nedaleko základny pustili jsme se do vaření. V těsné blízkosti cesty zavěsili jsme kotlík na traverzu zaháknutou na starém betonovém sloupě. Vlčata byla o něco dál a tak výjimečně neloudila. Naše obavy o nedostatek těstovin byly zbytečné, jídla bylo dosti a nivová omáčka se náramně povedla. Asi čtvrt hodiny jsme pak znovu bobovali u Nekonečna. Cestou přes Vranov nás většina zdejších opustila a zbylý čas do plánováného rozchodu jsme strávili v klubovně. Vydařený výlet. A to jsem nezmínil, že jsme cestou minuli hasičskou zabíjačku.

Jirásek

Vranovské loučení se zimou

Zatímco v Brně už je po sněhu veta, na Vranově přece jen ještě nějaký zůstal. A že by bylo škoda toho nevyužít, vyrazili Vranováci na výlet tentokrát s boby a lopatami, aby si ještě naposledy na sněhu zaskotačili. A protože je také čas zabijaček, první povyražení jsme měli cestou u čerstvě podříznutého pašíka. K jídlu tu ale ještě nic nebylo, tak jsme pokračovali na trať motokrosu, kde sice bylo sněhu dost, ale ten skrýval zmrzlé rozježděné bahno, takže to na těch muldách nebylo nic moc. Přesunuli jsme se tedy o kousek dál, kde to na louce u oveček už bylo o něco lepší. Z ufoukaného a namrzlého sněhu jsme potom vytvářeli nejrůznější výtvory – od srdíček, domečků, jelenů až k autíčkům. Po svačině jsme popošli k Nekonečnu, kde sice sněhu bylo méně, ale na ježdění to stačilo. Když už nás to nebavilo, tak jsme si kousek za základnou uvařili oběd. Zkušená vlčátka dokázala na třech ohništích uvařit svoje polívčičky, Jeleni o kus dále klohnili těstoviny se smetanovo-nivovou omáčkou. Pravda, těstoviny sice zapomněli doma, ale naštěstí jsme šli kolem Kosovic domu, takže jsme zásoby doplnili. Vše se podařilo, kotlík i ešusy byly vylízány a ohniště poklizena, šlo se tedy opět k Nekonečnu bobovat. Poté jsme si ještě zahráli zimní fotbal a už jsme směřovali k domovu. U plných kotlů jsme hladově čmuchali zabijačkovou vůni, ale opět jsme utřeli ústa. Někteří se ještě zahřáli v klubovně při hře na komára, ale za chvíli si rodiče své ratolesti rozebrali.

Vašek

Novější zápis: Otevření našich nových kluboven (25. 2. 2018)
Starší zápis: Výlet Hnědé šestky do Křtin (17. 2. 2018)