91. oddíl Junáka Brno

Výlet Vranováků do Lelekovic a zpět

20. 10. 2018

Poslední dny babího léta jsme využili na toulky vranovskými lesy. Jeleni naplánovali trasu Babidolskou cestou do Lelekovic a odtud po nedávno nově zbudované a požehnané Sedmiradostné poutní cestě zpět na Vranov. V lese jsme si opět zopákli pár stromů, posbírali jedlé kaštany, u Babidolského rybníka si vlčátka uvařila troje polívky, a než Jeleni uklohnili kuře na kari s rýží, tak je stihla i sníst a ještě si usmažit volské oko. U Lelekovic jsme nakrmili zdejší ovečky, zahráli si pár her a už jsme stoupali do kopců, kde jsme podél božích muk poutní trasy dorazili až k Nekonečnu na Vranov. Zbývající hodinu jsme zde chtěli strávit skotačením a hrami, ale černý mrak zahrozil několika kapkami, což nás vylekalo a raději jsme se přesunuli blíže k civilizaci. Protože cestou již někteří vklouzli do vrátek svých rodných chaloupek, tak jsme nakonec celý výlet ukončili o chvíli dříve a rozjeli se též k maminkám.

Vašek

Výlet Jelenů a Zeleňáků z Vranova do Lelekovic

Byť se kolem nás ráno válela mlha a teplota oproti posledním dnům o dost klesla, sešli se téměř kompletní Vranováci v bundách o půl deváté ráno před vranovským kostelem a po prostudování mapy rovnou vyšli po zelené turistické značce. Byli jsme kousek za „letištěm“, když vtom mi zavolal Lukáš, že prý k němu právě došel Véna, kterému totiž ujel autobus. Vašek šel tedy Vénovi naproti, zatímco my jsme si odložili batohy a zahráli si lesní košíkovou. Náš soupeř byli „Ústaváci“, nikoli podle nějaké ústavy, ale poněvadž všichni chodí na stejný ústav – Herčíkovu. Řež byla v největším proudu, když v tom přijde Vašek s Vénou a tak se shodujeme na remíze a při svačině nám Vašek povídá příběh většinou moudrého, ale občas pošetilého Venouška:
Véna si ráno chystal věci na výlet, potom vyšel z domu na zastávku a na zastávce zjistil, že zapomněl pláštěnku. Zhrozil se při představě, kdyby dnes byla průtrž mračen, vystřídaná potopou světa a utíkal zpátky domů (ve skutečnosti dnes nemá spadnout ani kapka a půlka z nás si pláštěnku nevzala). Tam jej čekala maminka s pláštěnkou a instrukcí, že kdyby mu ujel autobus, ať se vrátí domů. Véna tedy upaloval zpět na zastávku, ale autobus byl samozřejmě dávno pryč. Véna si ale věděl rady. Neuposlechl však příkazu moudré maminky a jel hned dalším autobusem. Tento autobus ale jel jen do Soběšic a ne do Vranova. I v Soběšicích si ale Véna věděl rady. Věděl, že tu bydlí kamarád a tak k němu zašel, udělal psí oči a kamarádovi rodiče ho dovezli na Vranov. U kostela ale už nikdo nebyl. Venoušek si ale věděl rady. Šel za jediným, koho na Vranově zná – za Lukášem, svěřil se mu se svým problémem, Lukáš mi zavolal, Vašek vyšel Vénovi naproti a Véna utíkal jako o život, takže Vašek nešel ani moc daleko a vrátil se s Venouškem k nám.
Po dovyprávění tohoto příběhu, neboli toho, co se ještě před pár minutama dělo, vyrážíme dál a pak zahýbáme na cestu Babidolskou. Jdeme z kopce, občas se zastavujeme, až docházíme k jedlým kaštanům u křižovatky s cestou na rybníky. Sbíráme pichlavé plody, jeden dokonce v sobě i něco má a pak pokračujeme v cestě na rybníky. Ty, když k nim vzápětí docházíme, jsou zahaleny mlhou. Kousek dál zastavujeme, vybalujeme věci a rozbíháme se pro dřevo. Týpko nejprv zkouší křesadlo, pak ale zjišťuje, že mu to moc nejde a raději přejde na sirky. Díky tomu nám oheň už po chvilce hoří a za chvíli máme už i trojnožku a na ní pověšený kotlík. Do uhlíků kolem ohně dáváme plechovku s nasbíranými kaštany, do vroucí vody rýži, a když už vlčata snědla své výtvory, začínáme ohřívat kuřecí maso v sulcu. Mezitím vlče Vojta uklohnil volské oko, ale to už máme my doděláno a po modlitbě si pochutnáváme Veverkovo vysněné kuře s rýží na kari, jen Véna nás pozoruje a oblizuje se. Když jsou ohně zality a dojedl i Vojta, jdeme dál. Do Lelekovic. Na Pěšině chvíli krmíme ovce, pak podbíháme pod roztočeným lanem a hrajeme si. Blbárnu, zjišťujeme slovo pomocí jednotlivých vyslaných běžců, závodíme svázáni lanem a podobné kratochvíle máme. Pak se ale zvedáme a Týpko nás vede zapadlou pěšinkou, o níž tvrdí, že je to „zkratka“. Pak ale už docházíme k druhému zastavení Sedmiradostné cesty Panny Marie. Tady už se bohužel od kluků musím odpojit, poněvadž mám takový příkaz z vyšších míst rodičovských a poněvadž jsem ještě ve čtvrtek měl horečku. Shodou okolností se odpojuje i Petr s Vojtou, jdou ale jiným směrem. Tak zdar a užijte si zbytek výletu – návrat na Vranov!

Jožka

Výlet do Lelekovic a zase zpátky

Na svatou Irenu, tedy v sobotu 20. října, léta Páně 2018, asi v půl deváté ráno sešli jsme se společně s vlčaty na Náměstí Knížat z Lichtensteina v poměrně hojném počtu. Vyšli jsme nejprv kolem Svatého Jan Nepomuckého směrem do Lelekovic. Zahráli jsme si lesní košíkovou, abychom zabili čas strávený čekáním na kvůli pláštěnce opožděného Vénu. Kolem nám známých dvou kaštanovníků došli jsme k Babidolským rybníkům a tam uvařili. Vlčata se pustila do obvyklých polévek, Vojta pak ještě do volského oka a část skautů, uvařila – pro všechny skauty – kuře s rýží na kari. Tedy s částí bych nebyl asi úplně přesný, ale v konečné fázi vaření neměla zkrátka většina hochů co na práci. Několik her, jako například blbárna zahráli jsme si cestou zpět na Pěšině. Skrze Mackovec, bydliště Týpkovo, napojili jsme se na Sedmiradostnou cestu Panny Marie, jejíž cíl nebyl jiný, než Vranov. Cestou nechyběly hry a návrat konal dříve, než byl plán.
Jirásek

Novější zápis: Výlet Hnědé šestky na Říčky (20. 10. 2018)
Starší zápis: Puťák družiny Jelenů do Beskyd (27.–30. 9. 2018)