91. oddíl Junáka Brno

Puťák družiny Jelenů do Orlických hor

17.–19. 5. 2019

Den první
Na svatého Paschala Baylona, tedy v pátek 17. května, léta Páně 2k19, krátce po půl třetí odpoledne měli jsme sraz ve vestibulu Hlavního nádraží v Brně. Byli jsme kompletní a s jedním přestupem jsme vlakem dojeli až do cílové stanice Mladkov v Orlických horách. Zavzpomínali jsme si na výpravu několik let zpátky, kdy jsme v této dědině zkysli a odkud jsme se pak shodou náhod a s pomocí vedoucích a aut dostali na tábořiště Amerika. Ovšem to teď naším cílem nebylo, toho večera jsme totiž vystoupali na vrch Adam, kde jsme si uvařili guláš, a protože jsme se s vařením loudali, nocleh jsme si ve zdejším lese zaopatřovali pod korunami stromů až za tmy.

Den druhý
V sobotu 18. května, kdy bylo svatého Jana I., jsme si po probuzení a zabalení věcí po bohudík nedeštivé noci prohlédli několik vojenských objektů v naší těsné blízkosti, sešli k Českým Petrovicím, kde jsme se nasnídali z vlastních zásob a kdo měl hlad nebo mu již nezbylo – dostal chleba a tavený sýr; ukázalo se, že někteří mladší Jeleni jsou v krájení chleba ještě značně nezkušení. Doplnili jsme vodu a čekala nás cesta na Haničku. Dlouhou štreku nám kromě nějakého toho jídla na posilněnou zpříjemňovaly všudypřítomné bunkry, přestože většina byla nepřístupná, ale pěknou zastávkou byla také Pašerácká lávka a Zemská brána. Jen s malou časovou rezervou, ale přece, se nám podařilo stihnout ve tři hodiny odpoledne poslední prohlídku komplexem Hanička, kde na nás mimo jiné čekalo pouze 9°C a hezká řádka exponátů; spousty strojů, a ještě více chodeb, zvláštní atmosféra – tak na mne Hanička působila. Vašek s Josefem šli na Anenský vrch, aby nám pak odtam přinesli kousek sněhu, zatímco zbytek družiny v nedalekém altánu uvařil rizoto, tedy spíše masoto, poněvadž 8 sáčků rýže ku 4 masovým konzervám se tak často nevaří. Najedli jsme se všichni společně a najezení jsme se vydali o něco blíž k Rokytnici, konkrétně na kraj lesa nedaleko kopce Plachta. Měli jsme dost času na usínání, a tak jsme mohli ze spacáku sledovat západ slunce, a přitom poslouchat večerní zpěv lesního ptactva, tudíž nejlepší ukolébavka, jakou si člověk po náročném dni může přát.

Den třetí
Pátá neděle velikonoční, svatého Petra Celestýna, vstali jsme brzy a po vydatné snídani jsme se vydali na cestu do Rokytnice, jež však nebyla na dlouho. Zde jsme nakoupili těstoviny a kečup na oběd, převlékli se do krojů a navštívili mši svatou ve zdejším kostele Všech Svatých, Jožka a já jsme ministrovali a protože nám do odjezdu vlaku a v případě mě a Týpka do odjezdu auta, kvůli našemu koncertu se sborem, zbývalo času tak akorát, aby se uvařilo, nechali jsme vaření na Jirkovi, Honzovi, Františkovi a Matoušovi a s Vaškem jsme stranou zhodnotili akci, co se povedlo, z čeho se poučit apod. Rychle jsme snědli, co kluci navařili – těstoviny a rajčatovou omáčkou, Vašek, Jožka, Matouš, Honza, Jirka a Fanda běželi na vlak, zatímco já a Týpko jsme ještě v klidu sbalili kotlík a vydali se za chvíli stejným směrem.

Jirásek

Jelení puťák Orlickými horami

O půl třetí se družina Jelenů v kompletní sestavě sešla na brněnském hlavním nádraží. Nastoupili jsme do správného vlaku, našli čísla námi zarezervovaných sedadel a usadili se. Po chvíli jsme ale zjistili, že sice jsme na správných číslech, ale ve špatném voze. Napravili jsme tedy tuto chybu a s jedním přestupem potom vystoupili až na mladkovském nádraží. Zde jsme rozdělili proviant a vyšli na naši cestu – přešli jsme Mladkov a po betonovém protitankovém současném chodníku jsme šli nahoru k tvrzi Adam. Prošli jsme mnoha ohradníky i protitankovými příkopy, kolem mnoha bunkrů s různými nápisy, a přestože byli někteří ke konci již vyčerpaní, došli jsme až navrch, tam se usadili a rozešli po okolí, hledajíce vhodné místo na oheň a nocleh. Krom dřevem zapadaného dolíku jsme našli i hezké místo na oheň a hned jsme jej využili. Zatímco voda s rýží bublala a maso syčelo, vyšli někteří připravit spacáky. Skončili ale v jakémsi bunkru a tak jsme místo na nocleh našli až za tmy, po tom, co jsme se navečeřeli. Vyspali jsme se ale nádherně.

Ráno jsme kolem půl sedmé vstali, sbalili si věci a nalehko si vyšli prohlídnout vrch Adam. Pak jsme sešli dolů do Českých Petrovic, nasnídali se nesnědených svačin i chleba s taveným sýrem (někteří si místo krajíce ukrojili drobenku) a u místních si doplnili zásoby vody. Potom jsme se již vydali na cestu podél bunkrů a řopíků, kolem Pašerácké lávky k Zemské bráně. Když jsme zjistili, kudy se máme dostat přes Divokou Orlici, napojili jsme se na Jiráskovu cestu rovnou jako americké hranice, přesto s dostatečným sklonem, abychom si udělali pauzu na oběd. Vytáhli jsme jablka, ale přestože Jirásek kupoval o jedno víc, v krosně jsme objevili jablek pouze sedm. Přesto nám to stačilo a dostali jsme se až pod tvrz Haničku, kde nás na louce Týpko naučil, jak troubit na pampelišky. Brzy toho někteří litovali. Na začátku výstupu na Haničku se totiž potom ozývaly různé bzučivé tóny o frekvencích trhajících uši. Tóny ale brzy utichly a tak jsme o tři čtvrtě na tři byli ve zdraví u Haničky. Ve tři hodiny jsme byli vzati na prohlídku vnitřku a podzemí pevnosti. Když jsme prolezli všechny chladné místnosti a vylezli ven, najednou jsme byli vděční, že je teplo. Usadili jsme se v altánku u Haničky, a poněvadž byli kluci unavení, vyšli jsme si na Anenský vrch jen já s Vaškem a ostatní zatím uvařili masoto. Když jsme se vrátili z Anenského vrchu s kouskem sněhu, co na Anenském vrchu zůstal, najedli jsme se, Honza našel jakýsi plakátek o Divošce a zatímco nám jej předčítal, došli jsme až do lesa poblíž rozcestí Plachta, kde jsme se usadili a připravili k spánku. Poněvadž ještě bylo světlo a spali jsme pod širákem, ti čipernější postavili kolem karimatek barikádu z větví. Pak už jsme si vyčistili zuby, pomodlili se a šli spát.

Přestože jsme v sobotu šli spát brzy, vychutnávali si mnozí každou chvilku spánku. Kolem půl sedmé jsme ale stejnak vstali, sbalili si věci a nasnídali se z chlebů s paštikami či tavenými sýry. Po snídani jsme už šli do Rokytnice v Orlických horách. Opět se rozezněly nějaké ty pampelišky S příchodem do civilizace jsme je ale zahodili a usadili se na lavičkách. Týpko jakožto hospodář několikrát spočítal náš rozpočet, kolik peněz nám ještě zbude, když zaplatí všechny účtenky, oblékli jsme se do krojů, koupili v obchodě kečup a špagety a pak už šli do kostela Všech Svatých na mši svatou, která měla na konci dokonce i meteorologickou předpověď na další týden. Po mši jsme vyšli ven z kostela, sundali si kroje a napustili na veřejných záchodech vodu. Honza se opovážil pochybovat o její pitnosti, zaslechla ho ale nějaká paní a řekla nám, ať ho zbijem. To jsme neudělali, ale šli jsme ke zdejšímu koupališti a uvařili si špagety s omáčkou a s Jiráskem, Týpkem a Vaškem celou víkendovku zhodnotili. Pak jsme slupli oběd, Týpko s Jiráskem zůstali, aby poklidili ohniště a počkali na tetu Baumannovou, která je měla dovézt na jejich pěvecké vystoupení, a my ostatní jsme upalovali na vlak. Tím jsme s pár přestupy dorazili až na Hlavák, kde jsme se rozloučili a různými cestami se dopravili do svých domovů.

Jožka

Jeleni se tentokrát vydali prozkoumat linií těžkého předválečného opevnění Orlických hor – od Mladkova až po Anenský vrch. V pátek jsme dojeli vlakem do Mladkova a stihli jsme dojít až k tvrzi Adam, kde jsme si uvařili výborný guláš a přenocovali jsme. Ráno jsme si prohlídli tvrzové sruby, těžce poznamenané německými dělostřeleckými zkouškami, poté jsme pokračovali přes České Petrovice, Pašeráckou lávku, Zemskou bránu až k tvrzi Hanička, která byla v 80. letech přebudována na přísně utajovaný a chráněný štáb armádní rozvědky. Betonové sruby zde ale byly daleko zachovanější, také celé podzemí nás překvapilo svou mohutností. A protože jsme již byli někteří dosti unavení, tak jen malá část měla dosti sil, aby si vyběhla na Anenský vrch, odkud z rozhledny bylo vidět až kdovíkam. Mezitím ta větší část využila altánu pro turisty a uvařila zde na ohništi výborné rizoto. Když jsme se nadlábli, tak jsme si našli nocleh na kraji lesa u samoty Plachty a poměrně brzy, ještě za světla, jsme všichni usnuli. Ráno po snídani jsme již sešli do Rokytnice, kde jsme dokoupili zásoby a zúčastnili jsme se zde mše svaté. Místní farníci po dlouhé době uviděli nějaké ministranty – Jožka s Jiráskem rádi vyslyšeli prosbu pana faráře a aktivně se zapojili. K obědu jsme si uvařili těstoviny s masovou omáčkou, nadlábli se a pelášili na vlak, který nás dovezl zpět domů.
Kluci, byl jsem rád s vámi, viděl jsem, že již dokážete být v mnohém samostatní. Gratuluji!

Vašek

Novější zápis: Protiúder (18. 5. 2019)
Starší zápis: Květinový den 2019 (15. 5. 2019)