91. oddíl Junáka Brno

Tříkrálová sbírka v České

7. 1. 2023

Tříkrálová sbírka v České proběhla jako obvykle první sobotu v lednu nového roku, to letos bylo sedmého ledna. Na naši obvyklou trasu, jíž je již po léta tzv. stará Česká, tedy hlavní ulice, společně s Prašnou, Novou, uličkou K sokolovně a s bytovkou jsme se letos pustili opět ve dvou skupinách. Na mladší trojici místních děvčat jsem dohlížel já, především jsem sloužil jako pisatel křídou na futra, jelikož jejich dlaně dosáhnou nanejvýš do poloviny, co dosáhnu já a konečně druhou skupinu, opravdovou trojici tří opravdových králů tvořily tradiční posily z Lelekovic, tedy Jirka, trubač a Jožka, taktéž trubač a Hrobař, jemuž na celou štaci stačila docela malinká křída a jenž byl, jak se na konci ukázalo taky ultimátní smolař.

Ale o Hrobařově neštěstí až později. Prvně je totiž potřeba zmínit, že lidé otvírali, jako je v České zvykem, poměrně dosti, nejprve to vypadalo, že jedinou koledu (tedy nějaké cukroví, čokolády či ovoce) si vyzpívaly jen holky, ale i Lelekovičákům se přece jen na hlavní straße zadařilo, a nakonec nesli si bohatý úlovek. Dědinou se linulo slastné to jejich troubení, kdyby vzal Jožka svou baskřídlovku, sice by mu asi umřely ruce, ale slyšeli by to toho slunečného lednového dopoledne i v Kuřimi, pravdou je, že melodie tříkrálové písně byla po celou dobu mou konkurenční skupinou mylně považována za jakýsi pohřební pochod.

V Nové ulici hoši už očekávali traumatizující zážitek (jednou nám tam totiž dveře otevřel pár důchodců v ohozu, jen jak je Pánbůh stvořil), v nenápadném žlutém domě však raději nikdo neotvíral, no možná je to dobře. Kdo ještě pospával v bytovce, byl nemilosrdně probuzen, neboť, jak jsme tam pronikli, hned zaduněla troubená naše melodie a všichni hned věděli na čem jsou, buď si stihli nachystat peníze, než jsme k nim do bytu po schodech vyškrábali anebo se stihli zabarikádovat. U Saulů si starý koledník z minulých let snad i své nástupce vyfotografoval potom, co jim do kasičky přispěl a pro to nádherné a na leden vpravdě teplé počasí, odvážili jsme se letos i do končin ulice K lomu, kam jsme minulý rok pohříchu nedošli. Snad jen ve třech domech, z nichž jedni byli dalšími příslušníky rodu Saulů, nám zde otevřeli, ve dvou úplně posledních domech oběma skupinám zcela shodně řekli, že, cituji: „Pánbíčkářům nedávají“, tož jsme jim aspoň šťastný nový rok popřáli a už jsme táhli k nám.

Dívky zvolili taktiku seber a zmiz, vyzvedli si tašku plnou koledy a utíkali se o ni dělit někam jinam, naštěstí chlapci měli strategii jinou a jak z úst Jezu Krista, tedy šli do domu, kam je zvali a jedli to, co jim dali, v našem případě to byla lepenice. Jirka s Hrobařem si na chvíli schrupli, zatímco jsme zapisovali Jožkovy verše, proběhl pak ještě průzkum všech hudebních i jiných nástrojů, čtení z Kroniky Protektorátu od Jiřího Padevěta, a nakonec losování o Studentské pečetě, z nichž pouze jedna byla ve speciální retro edici, a tedy jediná po staru a inteligentně čtverečkovaná. Hrobař zkušeně vytáhl své kolo štěstí, rozezlilo ho, že ve všech třech roztočeních, vždycky se štěstí usmálo na Jožku a na uklidněnou si Hrobař musel roztočit kolo, kde stálo pouze jeho jméno a nebyla jiná možnost, než aby padlo to jeho, avšak tou dobou k jeho smůle již nebylo oč hrát. Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme se konečně v dobrém rozmaru rozloučili, v České jsme ten den, společně s dalšími skupinami, které se už do našeho vyprávění nevešly, vybrali přes pětatřicet tisíc. Všem dárcům pánbůhzaplať!

Jirásek

Novější zápis: Jelení filmový večer a pochodová noc (13.–14. 1. 2023)
Starší zápis: Tříkrálová sbírka na Vranově (7. 1. 2023)