91. oddíl Junáka Brno

Brigáda na tábořišti ve Valdíkově

25. 3. 2023

Sraz jsme měli na vlakovém nádraží v České, ale ještě jsme se museli (Vranováci) nějak dopravit místo odjezdu. Olej mě tedy vzal na křižovatce, ale ještě jsme museli počkat na Matouše. Ten naštěstí po několika minutách přiběhl s tím, že ještě hledal rukavice. Pak jsme odjeli směr Česká a tam už jsme čekali společně s Jožkou než přijede náš vlak. Jelenů nebylo mnoho, protože se Jirka s Veverkou rozhodli, že místo upravování našeho tábořiště si vezmou na starost vlčata a půjdou s nimi na výlet.
Při kontrole cestovních dokladů se u mě bohužel vyskytl problém. Aby si průvodčí zkontroloval, že mám všechny potřebné zóny kromě 310, přiložil jsem tedy svoji kartu k jeho terminálu. Kartu jsem měl z neznámých důvodů zablokovanou, a tak jsem mu zaplatil nekřesťanských 16 Kč až na hlavní nádraží. Jakmile jsme přistáli na hlavním na nádraží, odebrali jsme se na perón na Studenec a společně s našimi blízkými z 91.oddílu jsme nastoupili do vlaku.
Přestoupili jsme ve Studenci na motoráček do Kojatína a odtud jsme se vydali pěšky až k táboru. Po cestě se nám dostalo hrozného zjištění , že na pastvě, která lemovala cestu směřující na tábor, už nejsou legendární koníci. Rep namítl, že nejspíš šli do salámu. Hned, co jsme došli, tak začalo pršet. Šli jsme se na chvíli schovat do srubu, kde nám Jožo mezitím rozdal pokyny k práci. Za chvíli pršet přestalo a my se s plným pracovním odhodláním vydali zabouchávat kůly ke stromkům. Zpočátku jsme kůly zabuchovali kladivem, ovšem spíše než zatloukání to připomínalo štípaní dřeva. Právě kvůli těmto potížím jsme přešli jsme tedy na sofistikovanější metodu, kdy jsme zatloukávali za pomocí železné roury „frajer“.
Nebylo moc času na přestávky. Oběd jsme si dali okolo jedenácté, abychom mohli nepřerušovaně makat až do času odjezdu. Nepřerušovaná práce to ale zas tolik nebyla kvůli přeháňkám, které nás vyhnali párkrát do srubu. Ovšem po zbytek času bylo většinou slunečno. Kolem třetí už se začalo všechno načiní dávat zpět na svá původní místa. Pak Rep zavelel k odchodu a vyrazili jsme na zpáteční cestu do Brna. Na hlaváku jsme se rozloučili s ostatními a vyrazili zpět do České.
Zde jsme opět potkali průvodčího a dostal jsme se podobné situace jako posledně, ba dokonce i horší. Vytáhl jsem skoro všechny karty, které jsem měl v tu chvíli u sebe, avšak žádná z nich nevypadala, že by na ní byly evidované údaje o mé elektronické šalinkartě. Problém byl taky v tom, že na cestě tam jsem si mohl koupit jízdenku u průvodčího na cestě zpátky už to ale nebylo možné, protože na hlavním nádraží si můžeš zakoupit jízdenku, v České ne. Naštěstí pan průvodčí se zachoval vstřícně, a tak místo potencionální jízdenky s pokutou za 800 mi naúčtoval základní za 16 Kč. Zanedlouho po tomto incidentu, kdy u mně průvodčí strávil celou cestu, jsme vystoupili v České, nasedli jsme do auta Macharáčků a byli jsme rozvezeni až k našim domovům.

Banoš

Novější zápis: Svojsíkáč pohledem Jelenů (1. 4. 2023)
Starší zápis: Výlet Jelenů do Kuřimi a oddílová hra na základně (25. 2. 2023)