91. oddíl Junáka Brno

Svojsíkáč pohledem Jelenů

1. 4. 2023

1. dubna v Kohoutovické Babě, kde Vojta během 5 minut vymyslel báseň o naší družině. Jak jsme se zaregistrovali a vyslechli básně od ostatních družin, šli jsem udělat test. Po startu jsme začali plnit stanoviště. Nejvíce jsme pokazili zapamatovačku. A nejvíce se nám povedla manuální zručnost. Po vyhlášení soutěže všichni odjeli do svých domovů. Byli jsme 7.
Plavák

Dne 1.4. se družina Jelenů sešla na vrchu Kohoutovické Babi, kde měl proběhnout Svojsíkáč. Čas nám kvapil a my tu stály ve složení Já, Plavák a Jirka (který dělal jen dozor a jako hráč se nemohl zúčastnit). Den před touto akcí nám stihl ještě Kaplan oznámit, že se bohužel nezúčastní, a tak jsme se dostali do situace, kdy nás byl minimální počet lidí v družině účastnící se závodu, a proto pro nás bylo životně důležité, aby se ostatní dostavili. Olej, který měl u sebe plakát a jmenovky (cáry papíru se sponkami), se nakonec dostavil a po chvíli přišel i Vojta.
Byli jsme tudíž komplet a my si oddychli (hlavně Jirka, že můžeme odstartovat). Ještě nás čekala registrace, kde se odevzdal papír se členy družiny a plakát. Pak nám ještě řekli, ať za půl hodiny odrecitujeme svůj pokřik, načež jsme ho začali vymýšlet. Pro dosažení maximální počtu bodů, ale musel obsahovat zadaná slova klobouk, brumbál atd. Netrvalo to snad ani pět minut a nám se povedlo složit básnický masterpiece. Paradoxní je, že jsme na složení pokřiku měli asi dvě schůzky, zde nám pouze vyprodukovala umělá inteligence hodně pochybný text, který jsme stejně zahodili.
Znění improvizovaně složeného pokřiku:
Jsme jelení aliance
A vy všichni jste bez šance
Před námi vždy klobouk dolů
Nejlepší je práce spolu

Zkrátka pokud jsi pod tlakem, dokážeš vymyslet ty nejlepší věci. Okolo deváté jsme vyšli na trať a směřovali k stanovišti, kde byla pořádná fronta. Jakmile jsme se dostali na řadu, narazili jsme na agresivního týpka, který nechtěl pochopit to, že se v lese neskladuje odpad. Čím jsme déle s nim vedli dialog o tom, že se to dělat nemá, i když toto území prohlašuje za svůj pozemek, tím jeho úroveň agresivity stoupala, a tak nám holt nezbývalo nic jiného, než zavolat policii, která si s ním už poradila. Následně jsme se vydali ke druhému stanovišti. To se skládalo ze čtyř podoblastí, ovšem na každé byla podstata úkolu stejná – vyhledávat informace. Nejdříve nám dali příručku s rostlinami a my měli za úkol z ní samozřejmě najít informace, které po nás chtěli. Následně jsme obdrželi cestovního průvodce a měli jsem pro změnu vyhledat něco o vídeňských restauracích, naspat, které jsou např veganské, kde se podává pizza apod.
Poté, co jsme absolvovali stanoviště zaměřující se na vyhledávání informací, vydali jsme se zdlouhavou cestu, na jejímž konci jsme se ocitli někde v lese, kde na nás čekala další obtížná disciplína. Na poměrně velkém území, téměř na každém stromě byl polep se zvířetem a pod ním znak (písmena, heštegy). Podobu zvířete sis musel zapamatovat a znak pod ním taktéž. Pak si doběhl ke členu družiny, který měl na starost zapisování a listování zvířecí příručkou a u něho si listoval brožuru tak dlouho, dokud si nenarazil na stránku se svým zvířetem, kde byl obrázek i jeho název.
Potom, co si určil své zvíře, vyhledal sis v tabulce zvířat jméno svého zvířete a pak si k němu zapsal příslušný znak. Zde jsme toho bohužel moc nestihli, protože jsme měli na tuto činnost jen 15 minut. Nevýhoda pro nás byla taky to, že nás bylo málo (tři lidi běhali ke stromům a jeden zapisoval) a v tak malém počtu se to prostě nedalo uběhat. Za pár desítek metrů jsme došli ke stanovišti, které bylo opět rozděleno na čtyři sektory. Toto stanoviště mělo hlavně prověřit naši fyzickou zdatnost. Prvně jsme celá skupina musela prolézt lanovou pavučinu bez dotyku, následně jsme přešli na kondiční okruh. Pokračovali jsme v cestě a dorazili jsme k šifrám. Olej vynikal v morseovce a zbytek se snažil spolupracovat a hledat řešení. I přesto, že jsme použili dvě nápovědy (za které jsme ztratili body) bez kterých by jsme se stejně mohli obejít, tak si myslím, že nám to celkem povedlo. U předposledního stanoviště jsme čelili několika krizovým situacím a měli jsme, co jak nejlépe je řešit. Po zhodnocení našich návrhů na řešení krizové situace a posouzení jejich kvality jsme obdrželi téměř plný počet bodů (okolo 30). Následující stanoviště mělo prověřit, jak moc jsme zdatní stavitelé přístřešků. Mimochodem by byl hřích nezmínit, že patronem tohoto stanoviště byl náš bývalý člen oddílu Matouš Pažourek. Po nástupu a ohlášení družiny, že se dostavila na místo, jsme dostali pokyny o tom, co máme vlastně dělat.
Následně před nás položili celtu a my jsme z ní měli postavit za pomocí špagátů a okolních stromů přístřešek pro celou naši družinu. Úkoem jsme prošli celkem úspěšně, i když jsme si museli protáhnout čas na budování a nedostali jsme tudíž maximální počet bodů. Myslím si, že měli dokonce i výhradu k poklizení interiéru, což jsem moc nepochopil, když to byla jedna z částí, na kterou jsme si dali záležet. Může se zdát, že už jsme byli u konce nebylo tomu tak, v cestě nám stála ještě zkouška ve zdravovědě. Toto stanoviště spravovali naši bratři ze 72. oddílu v čele s Kentem.
Ihned, co jsme došli na místo, nás zavedli před zmrzačenou oběť, která vydatně krvácela ruka díky zapíchnutému klacku v ní. Nejvíce mě ukvapovalo to, že oběť se nám nejprve svěřovala s tím, že ji bolí noha a má jí nejspíš zlomenou. Po chvíli nám bylo ale sděleno, že bolest ustoupila a zlomenou nohu vlastně nemá. Plavák měl na starost uklidňování a Olej rozdával role. Od organizátorů stanoviště jsme dostali o něco méně bodů, než tomu bylo u předchozích stanovišť zvykem. Vyčetli nám, že jsme byli nekoordinování, navzájem jsme po sobě řvali atd. Jsem ale přesvědčen, že kdyby nám byla poskytnuta kvalitnější simulace zraněného, mohlo by to dopadnout lépe. Na závěr jsme zodpověděli ještě pár otázek ohledně zdravovědy (jak se dezinfikuje, klíšťata apod.) Jakmile jsme dorazili do cíle, sdělili jsme Jirkovi pocity ze závodu a šli ještě se vyzpovídat k jednomu skautovi, který se nás ptal na zpětnou vazbu.
Následovalo vyhodnocení, a tak se všechny výpravy sešikovaly k placu, kde se vyhlásili prvních pět umístěných, aby si vyslechli, jak jejich družina nakonec dopadla. Do první pětky jsme se bohužel nedostali, ale podle našich bodových výpočtů, předpokládáme, že jsme se umístili okolo 7. místa. Za mě myslím si, že se nemáme za co stydět a že jsme podali dobrý výkon.
Na cestě zpátky nám účastněným Jirka rozdal lentilky za dobře odvedenou práci. Všichni sjeli až do Vranova (až na Oleje), kde Jirku čekala ještě oddílovka.
Banoš

Novější zápis: Potravinová sbírka (22. 4. 2023)
Starší zápis: Brigáda na tábořišti ve Valdíkově (25. 3. 2023)