91. oddíl Junáka Brno

Podzimky Letohrad – Mafie

25.–29. 10. 2023

Den první
Akce podobného rázu začínají odvozem a jinak tomu nebylo ani teď. Komosní naložení ještě Frantou mě vyzvedli nedaleko mého bydliště, odkud jsme se vydali směrem na blanenské nádraží. Hned po výstupu z auta jsme si všimli, že vedle nádražní budovy stojí početnější dav skautů a následně vznikl domnělý předpoklad, že ve vlaku bude krapet husto. Při čekání na perónu jsme se chvíli pobavili o tom, jak rychle vzkřísit můj mrtvý mobil, jehož displej se rozhodl svítit a nereagovat již na cestě sem. Tato špatnost mě bude doprovázet až do doby než budu psát tento zápis.
Nasedli jsme do vlaku a vyrazili k našim známým, kteří nastoupili na hlaváku. Ačkoliv na dnešní jízdu nebyly zařízeny místenky, tak jsme si místo nakonec našli. Čas na cestě jsme věnovali hlavně stříhání bankovek připravované na hru k akci. A i přesto že se na stříhání podílelo celé osazenstvo v kupé, tak se nám podařilo nastříhat jen nepatrnou část z celku. V Ústí nad Orlicí jsme přestoupili na vlak směřující do naší cílové stanice. Po nějaké době se vlak rozjel a zanedlouho jsme se ocitli na nádraží v Letohradě. Odsud jsme ušli zhruba dvoukilometrovou cestu než jsem se dostavili k základně, kde jsme měli být ubytováni. Zázemí a vnitřní prostory rozhodně předčila má očekávání. Měli jsme zde skvělou kuchyňku, záchody a dokonce i sprchy, které bývají u nás považovány za dost velký luxus, když přihlédneme k tomu, že vranovská základna oplývá sotva nějakou elektřinou a sice produkovanou z generátorů natož pak sprchy a záchody. A ještě k mému překvapení přispělo i vyprávění kluků, kteří referovali o loňském příbytku na podzimkách jako o barabizně apod, a nikdy by mě nenapadlo, že se nám podaří narazit na něco tak útulného.
Postupně jsme se začali zabydlovat, dali jsme si večeři z vlastních zásob od maminek a se staršími kluky šli připravovat úvodní scénu celého podzimkového příběhu. Nahodili jsme si na sebe svá saka a košile a každému byla přiřazena určitá role. Já byl například pasován do role sekuriťáka Dona Marchella, jehož představitelem se stal samotný Mára. Ústřední postavou se taky stal Štěpán, který znázorňoval postavu Koncoreliho – mluvčího Dona. Během scény byly účastníci seznámeni s členstvím v mafiánské rodině a hlavně s Donem. Poté jsme se odebrali do svých komnat a už jen čekali na první večerku této akce.

Den druhý
Poté co jsme se probudili, byli jsme vyhnáni ven na plac před chatkou. Odsud jsme provedli běžecký výpad okolo místního ostrůvku u kostela, oběhli ho a ještě než jsme zamířili do vyhřátých útrob základny, odvedli jsme si krátkou rozcvičku hned kousek opodál od základny. Následně o ranní pohoštění se postaralo Donovo služebnictvo. Na uvítanou nových členů do Donovy rodiny se na snídani servírovalo bezpočet svátečních pokrmů jako párky, pomazánka z Burgundska a spousta dalších chutných jídel, o kterých by si obyčejný mafián bez Donova pohoštění mohl jenom zdát.
Don byl v očích několika konkurentů trnem v oku díky jeho zářným mafiánským úspěchům. Potřebovali se ho tím pádem zbavit a tato násilná akce na Dona byla provedena na konci snídaně, kdy do místnosti vniklo pár ozbrojenců a zastřelili Dona Marchella. Tento surový krok nemohl být bez odezvy, a tak jeho přívrženci se vydali pronásledovat pachatele. Dopadení bylo ovšem neúspěšné. Aby někdo nahradil Dona v čele rodiny, byly vyhlášeny volby. O post se ucházeli Picolini (olej), Tom a Jirka. Před se samotnými volbami proběhla ještě krátká prezentace každého kandidáta a poté i politická debata moderovaná Veverákem. Ve vykonstruovaném hlasování pak vyhrál Tom.
Zbýval nám ještě nějaký ten čas do snídaně. Mladší skauti se pod vedením Jiráska vydali na nedaleké hřiště, zatímco roveři byli bud’to využiti na práci v kuchyni anebo na stříhání herní měny (Ne skartaci ale její tvorby). Po obědě následoval polední klid, který byl pro rovery ve znamení přípravy questů na odpoledne. Před koncem poledňáku byli všichni garanti svých questů rozmístěni na určité místo poblíž základny, kde čekali na to, až k nim přijde jedna ze skupinek splnit daný úkol a za to si měli odnést nějakou peněžní odměnu, kterou potřebovali jako sůl na to, aby v tomto korupčním světě vůbec přežili. Na Márově stanovišti jim měl být dokonce odhalen černý trh. Ten si však zlikvidovali tím, že ho kuchli za to, že jim pohrozil, že zavolá policii. Já jsem měl mít taky jedno ze stanovišť ovšem vzdálenosti na jejich překonání mezi dalšími stanovišti byly pro skupinky o něco časově náročnější než se předpokládalo, a tak se na mě nedostalo a po hodině čekání s přemýšlením, jestli přijdou nebo ne jsem se vrátil na naši bejsku, kde jsem se občerstvil a případně i nabídl pomoc ostatním při realizování úkolů. V pozdním odpoledni questy nakonec všechny skončili a dále už na pořadu dne měla být už jenom večeře.

Den třetí
Po snídani byl klukům vylíčen příběh, že mají sjednanou schůzku s obchodníkem panem Bakerem, který by jim měl předat nějaký vzkaz. Dohodli jsme se na tom, že já budu představitel pana Bakera a že Olej bude můj poskok Jim. Vymyslela se i choreografie, ve které pan Baker měl s Jimem předat kufřík s odměnou dvojici nájemných vrahů, co na jeho zakázku vyřídili Marchella. Jenomže Baker jakožto vychytralý obchodník se samozřejmě nechce dělit se ziskem, a tak příjemce tučné odměny nakonec odprejskne a kufřík si vezme zpět. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Účastníci vyšli o něco dříve a my než jsme se naaranžovali, nahodili na sebe potřebné herecké rekvizice, vyrazili o něco později. Abychom na místě byli jako první, potřebovali jsme přidat do kroku a předběhnout je. Ve chvíli kdy už jsme je měli skoro na dosah jsme si říkali, že za chvíli budeme před nimi. Jenomže se z ničeho nic vytratili a my si říkali, že buďto na to šlápli anebo se ztratili, což bylo pravděpodobnější. Těsně před cílem jsme jim zavolali a zjistili jsme, že se vychýlili úplně mimo kurz. Naštěstí jsme tedy získali potřebný časový náskok, který jsme pak na místě využili k doladění scénky a vyjasnění všeho možného. Na akci se však nešlo na sto procent připravit, protože scénka se měla vyvíjet podle toho jak se zachovají. Spíš jsme ale počítali s tím, že na nás zaútočí, budou nám vyhrožovat a my jim ten kufřík nakonec pod nátlakem dáme. To se ovšem nestalo, tak Tom nás byl nucen nechat zastřelit, aby se scénka nějak ukončila. Tím kufřík banda mafiánů získala, připojili jsme se k nim a pokračovali v cestě výletu. Pořádně lilo a byli jsme promočeni skrz na skrz. Jakmile jsme se okolo druhé vrátili na základnu, rozžhavili jsme kamna a obklopili je našimi mokrými botami a bundami. Po poledňáku se účastníci opět rozdělili do skupinek a tentokrát museli natočit scénku dle vlastní režie.
Večer jsme si je pustili a pak dokonce došlo na zhlédnutí další skautské videotvorby vyprodukované jarákami a loňskými podzimkami.
V pozdní večer nás ještě čekala „etapa“ kasíno. Na území kasína byly čtyři místa, kde kluci mohli protočit své vydobyté peníze. Jak už z názvu etapy vyplývá, museli se zde nacházet nějaké druhy hazardních radovánek. Mohli jste si zajít na poker, black jack, macháčka a dokonce zde byla i možnost vsadit si na zápas v rugby mezi Argentinou a Anglií. Ale aby vám při horlivém vsázení nevyschlo v hrdle, byl zde i k dispozici bar, kde jste si mohli zakoupit nápoje nejrůznějšího typu. Společnost klukům nedělali pouze provozovatelé hazardu, působili zde i karbaníci, kteří si také sázeli a jednou za čas něco utrousili o panu Bakerovi.

Den Čtvrtý
Dopoledne bylo věnováno questům, kdy opět za splnění mohli kluci získat peníze nebo informace, ale v danou chvíli po tom, co se jim nakupilo jmění z hazardu, spíš než peníze pro byly cennější informace o bance. Nutno dodat, že splnění úkolu neměli automaticky zaručené a ani přesuny od questu ke questu nebyly zrovna jednoduché, protože vám v patách neustále byla hlídka na kolech ve složení Jenda a Adam, kteří vás mohli kdykoliv zabít, že vás zastřelili (nerfkou samozřejmě) a vy jste se museli jít oživit, což pro danou skupinku nemuselo být dvakrát příjemné, když přišli i o jednoho svého člena. Alespoň celé etapě to dodalo na akční atmosféře a nikdo se nenudil.
Odpoledne je čekala etapa, ve které měli vykrást banku a následně uprchnout pokud možno v co nemenších ztrátách na životě. Budovu uvnitř totiž hlídala ochranka, která byla schopna v případě ohrožení zaměstnanců v budově okamžitě spustit palbu. Po příchodu do banky nemuseli okamžitě začít střílet a nastolit masakr. Před zahájením etapy měli nějaký ten čas na naplánovaní celé útočné akce, záleželo na nich, jak si to naplánují. Mohlo se i totiž stát, že je ochranka včas zpacifikuje a jejich plány na dosažení trezoru budou zhatěny. Jakmile vešli do banky, zacházelo se nimi jako s normálními hosty této instituce. Byla jim nabídnuta možnost si vložit peníze na spořící účet, investovat do dolaru apod. Po chvíli však vylákali jednoho člena ochranky a zabili ho. Zpočátku nikdo moc netušil, co se děje. Po chvíli mě to došlo, když mě také před bankou vyřídili a všichni se začali probíjet nahoru ke správci banky, aby si vyzvedli, co potřebují. V tu ránu byl spuštěn alarm a ze stodoly ze ihned vyřítila policie na zlikvidování útočného živlu. V samou dobu jsme však celou akci museli nakrátko přerušit, kvůli návštěvě reálného pana správce, kterému se nelíbilo, co tady podnikáme. Vyříkali jsme si to s ním, pán odešel a my mohli pokračovat. Pro vykradače nakonec akce dopadla úspěšně, sice pro ně s většími ztrátami na životech, ale podařilo se jim to no a tím byla završena veškerá mafiánská činnost na těchto podzimkách.

Den pátý

Před námi byl poslední den podzimek. Dopoledne jsme zašli na mši do nedalekého kostela, jehož interiér se nehodlal neustále přizpůsobovat barokní architektonice. Postavení lavic bylo podobné jako v každých jiných nových kostelech. Místo tradičního rozestavování lavic za sebou zde byl vytvořen půlkruh kolem oltáře. Jen takový nepatrný prvek dokázal úplně změnit atmosféru v kostele. Nejen zázemí, ale i farnost zde byla pohodová, když si během ohlášek byli schopni ze sebe navzájem dělat srandu. Při odchodu z kostela mě odchytil jeden postarší farník, který si nemohl nechat ujít příležitost pokecat si s novým návštěvníkem jejich kostela. Zeptal se odkud jsme, sdělil mi, že dneska to sboru moc nesedlo, já na to že mi jejich vystoupení líbilo a pak jsem zavítal k venkovnímu občerstvení přichystané farníky. Před odchodem jsme se ještě stihli pozdravit s instruktorem z Jiříků rádcovského tábora, co jsme absolvovali s Jiráskem a Olejem a posléze vyrazili zpět na základnu uklidit a dodatečně se sbalit.
Při tom, co jsme předávali základnu té paní, která nám ji před pár dny svěřila, vyčetla nám, že jsme pořádně neuklidili kuchyň a koupelnu se záchody, a tak jsme se ještě trochu zdrželi, abychom dodělali zmíněné resty. Po vyhodnocení našeho dodatečného úklidu paní správkyní, nám nakonec bylo dáno svolení opustit základnu. Nezbývalo tedy než se rozloučit s tímto místem, poděkovat za skvělé zázemí a konečně vyrazit vlak.
Vlakem jsme vraceli tou samou cestou, co jsme sem přijížděli. Lokálkou z Letohradu jsme vystoupili v Ústí nad Orlicí a tam už jsme jen čekali na spoj ve směru Brno hlavní nádraží. Než jsme se pak ve vágonu dostali do našeho vyhrazeného kupé, museli jsme se probrat s plnými krosnami přes dav lidí a následně před kupém najít odvahu na „vyhození“ lidí blokující sedadla našich místenek. Pak už jen stačilo se uvelebit a čekat než dosáhneme naší výstupní stanice.

Banoš

Novější zápis: Výlet na plácek před Novým hradem a zase zpět (11. 11. 2023)
Starší zápis: Víkendovka Hnědé šestky (13.–14. 10. 2023)