Znak Junáka

91. oddíl Junáka Brno

Jednadevadesátka – katolický chlapecký skautský oddíl

Liliový kříž

Výlet Zelené šestky na Tišnovsko

19. 10. 2024

Na sklonku babího léta jsme vyrazili vlakem nesoucím označení Dornfelder do oblíbené výletnické destinace jménem Tišnov. Tentokrát jsme se stejným dílem pohybovali v podzimní přírodě jako v prostoru místních starodávných památek. Nasoukali jsme se do jedné z nejužších uliček u nás, způsobili jsme poprask na dopravním hřišti, kde se to po našem příchodu začalo hemžit dopravními nehodami, srážkami lokomotiv s tiráky i chodců s dopravními značkami. Naštěstí místní cyklistům se podařilo dějišti všech přestupků vyhnout. Jakmile jsme se posilnili první svačinou, čekal nás výšlap na Květnici. Poněkud zklamáním pro nás bylo množství odpadků na úbočí kopce, za to výhled z Lacinovy stezky nám náladu zase dost vylepšil. Ze všeho nejvíce okouzlujícím místem se však stala ohlazená skála, z níž se dalo dobře klouzat. Přestože hoši po cestě sbírali pěkné křemeny, žádnou intervenci Umpa-lumpů na sebe nevyvolali, a tak jsme se po pár kolech pistolníka ocitli opět pod kopcem, na dlažbě, před dveřmi místního muzea. Zde na nás čekalo pár moc pěkných exponátů z lokální historie a přírody, a především série optických klamů a interaktivních atrakcí, s nimiž si kluci parádně vyhráli. Namátkou se jednalo o veliký oboustranný krasohled, o zrcadlově opačné kreslení či vhled do „černé díry“.
Už nám pomalu začínalo kručet v břiše, a tak jsme se přesunuli ke klášteru Porta Coeli, kde jsme se opět nasvačili a zvěčnili se u neopomenutelného portálu. Panoval hajp na blížící se přípravu oběda, náš sudý počet nám umožnil rozdělit se do dvojic. Do vaření jsme se pustili pod lanovkou lyžařského areálu Klínek za svitu odpoledního sluníčka a s dostatkem chrastí. Prokop s Kubou se pustili do gulášovky, Šimon s Míšou si ukuchtili tradiční francouzskou polévku a ramen a další dvě zeleninové polévky vzešly i z dvojohniště Šíšy & Luboše a Martina s Jeníkem. Po hladkém dojezení a dobalení nás čekala návštěva Vokounovy vyhlídky, jedno kolo pískačky a hurá na nádraží. Jenomže most nám silničáři před očima rozebírali, a tak jsme se po dostatečné chvíli věnované konsternovanému hledění na bagr ve vodě museli vydat oklikou. Naštěstí vlak jsme bez potíží stihli a již značně znavení jsme se mohli vydat domů.

Jirásek

Novější zápis: Jelení přespávačka (22.–23. 11. 2024)
Starší zápis: Výlet Zelené šestky po okolí Vranova a přepad vranovské základny (21. 9. 2024)

Čtvrtek 17. 7. ’25
svátek slaví Martina





Podporují nás

Jak psát na web

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 19. července 2025 v 17.03