91. oddíl Junáka Brno

Výlet z Lomnice na Prudkou

22. 2. 2025

Zelená šestka strávila Den zamyšlení výletem z Lomnice na Prudkou. Vyjeli jsme všichni vlakem z České a následně pokračovali busem, kde jsme potkali pána, ktarý nám vykládal, jak se mu zrovna zdálo, že taky vede nějakou mládež a byl z nás nadšen. Prohlídka lomnické židovské čtvrti naproti tomu pětici vlčat zrovna dvakrát nenadchla. Zachránil to až průzkum jakési boudy vedle hřbitovní zdi židovského hřbitova, kde hoši objevili lebku berana. Než by nás odsud začli hnát, vydali jsme se konečně do lesů. Při prvním stoupání bolely nožičky a některé ze zastávek jsme využili ke čtení úryvků z vyprávění o Badem-Powellovi. Také jsme si hojně vykládali o táborových budíčcích a rozvažovali nad tím, co nás čeká na Vápenné jiného než na Valdíkově. Cestou k veselskému chlumu už jsme holdovali pískačce a také byl objeven kyblíček – tento artefakt nás již provázel po zbytek cesty. Na žluté značce (skoro tak žluté jako kyblíček) nám již začala skučet bříška a vrhli jsme se tedy do vaření oběda. Sníh nám nevadil, topiva bylo dost, každý si mohl vyzkoušet, že smrkové chrastí přece jen od sirky chytne nejlépe, zatímco borovicové větvičky se osvědčily až na přikládání. První oheň, jenž vzplál, byl ten pod ešusem Luboše a Šíšy, avšak v průběhu vaření se jim na čas sesypalo kamení držící ešus nad ohněm, tudíž se vaření jejich francouzské polévky poněkud protáhlo. Jeník sám statečně bojoval s rozděláváním ohně a následným dosažením bodu varu vody, ohníček na svažitém terénu mu práci moc neulehčoval, ale po usilovném rozfoukávání plamene se dočkal svého ramenu. A na své nudle si přišli také Míša s Kubou. Rozdělání ohně jim sice trvalo nejdéle, za to měli nejdřív vroucí vodu a ještě si ohřáli další dávku, aby si Míša mohl zalít ještě víc nudlí. Po tomto kulinářském výkonu jsme zahladili všechny stopy a posilněni obědem vyhrnuli jsme se na poslední úsek cesty, jenž nám zbýval. Pískačku jsme museli dohrát, jelikož pod námi zel příkrý sráz. Šli jsme různě kvalitními lesními cestičkami, okolo posedů a krmelců, Kubovu pozornost přitáhl jakýsi kus šrotu, jenž do lesa určitě nepatří, a tak se stal jehlanovitý trychtýř dalším artefaktem a Kubovou ceremoniální pokrývkou hlavy. V údolí Svratky jsme se rozloučili se sluníčkem, které nás dosud na vrcholcích kopců hřálo, přituhlo a naši pozornost si kradl proud řeky a led na hladině. Přešli jsme kuriózní dřevěnou krytou lávku a vteřinu po vteřině sledovali, jak se k nám blíží vlak, podle interaktivní mapy na validátoru na jízdenky. Po přestupu v Tišnově nás ještě Kuba odměnil sušenkami, co mu zbyly, každý musel vyzkoušet toaletu a Jeník kvapně vypil všechno své zbylé pití přejíc si, aby mohl na zdejší záchod ještě znova. Toto přání se mu ovšem nesplnilo, jelikož brzy již zahlásili stanici Česká a za okny vlaku nás vyhlíželi rodiče. Slunečný den k zamýšlení, jak se patří.

Jirásek

Novější zápis: Den Chlapáctví (22. 3. 2025)
Starší zápis: Přespávačka Ostřížů (21.–22. 2. 2025)