91. oddíl Junáka Brno

Diecézní pouť do Bořitova

26. 4. 2025

Jako každý rok vyrazila vlčata z Jednadevadesátky vyrazila na skautskou pouť, jež se letos konala v Bořitově pod záštitou skautů z Rájce-Jestřebí. Zeleňáci (ve složení Kuba – s čerstvě rozbitou bradou, Jeník, Mari, Šíša, Kryštof, Martin, a Luboš) vyrazili o vlak dřív než jejich spolubratři ze Starého Brna a ve vlaku narazili na děvčata z Dvacítky (tři děti, tři vedoucí). U Doubravic, odkud jsme pěšky vycházeli, jsme absolvovali stanoviště na poznávání chutí – sladká šťáva, solná roztok, citronka, zázvorka – kluky zaskočil pouze tonic, jenž považovali za směs Stoptusinu s Dobrou vodou. Následně jsme vystoupali do kopce – kudy jít nám ukazoval svatý Jiří na rozvěšených obrázcích a také jsme průběžně hledali a zapisovali si slova na doplnění do textu na průvodce. Překonali jsme rokli – podle kluků taková úrodnější verze Grand Canyonu a dostali se doprostřed polí. A to bylo dva dny po přívalových deštích něco jako překonávání tekutých písky, respektive šlo o tekutou hlínu. Jaktože Zeleňáci dorazili na druhé stanoviště – kimovku – od pasu dolů celí zabahnění, zatímco ostatní pocestní přišli takto nepostiženi, to nám zůstalo záhadou. Nejvíc to schytal Martin, kterého bahno dokonce vyzulo z bot. Postupně z nás bahno začalo opadávat, jak jsme kráčeli po asfaltu ke třetímu stanovišti. Tam, pod Velkým Chlumem, jsme luštili přesmyčky a spojovali je s obrázky jedovatých rostlin jako durman, konvalina, tis nebo oměj. Klukům to dalo hodně zabrat, ale čtyřmi bodíky jim například vylepšil skóre Kryštof, když bez sebemenšího ponětí tipnul, jak vypadá květ bolševníku. V jsme lese zkoumali Rolínkova pískovcová sousoší (hlava lva, která spíš připomínala prasátko a následně Jan Žižka se svými bojovníky) a mohli jsme porovnat, jak se od sebe liší všechny čtyři druhy jehličnatých stromů. Bez většího úspěchu jsme se snažili na čtvrtém posledním stanovišti míčkem strefit draka. Nožičky už začínaly bolet, cestou okolo bořitovské bioplynky už ani trasa nevzbuzovala zrovna dobrý dojem, morálka mužstva upadala, ale naštěstí na nás v areálu bořitovské orlovny za odměnu čekal výborný guláš, limonáda i sestry z 20. oddílu. Dokončili a odevzdali jsme průvodku a náležitě se posilnili. Do stínu pod střechu stodoly se k nám připojili také bratři z žebětínské Sedmadvacítky a naši spolubratři ze Starého Brna. Zadováděli jsme si házením míčků do terčů i pronásledováním Téry, Kuba se zapojil jako přední výrobce placek a ochotně pomáhal místnímu vedoucímu střediska po celou dobu až do vyhlášení. SIce jsme se na bedně neumístili, ale Jeník s Martinem šli hned objasnit, jak jsme si s naším bodovým ziskem vedli a prý by to stačilo na místo čtvrté. Každý tedy již s památeční plackou na kroji a plným bříškem odebrali jsme se do nedalekého kostela svatého Jiří na mši, sice za námi nakonec nemohl dorazit emeritní biskup, ale i tak byla bohoslužba velmi pěkně přichystaná a radostně prožitá. Takový slunečný den jsme vskutku nemohli strávit lépe. Kritický byl poslední úsek cesty – na vlak do Rájce-Jestřebí, ale zvládli jsme to, pod Lubošovým velením byly okupovány chytré validátory na nádraží a v druhém vlaku si všichni zbylí výletníci zašli na svůj oblíbený luxusní záchod – tudíž akci opravdu nic nechybělo.
Vřelé díky letošním organizátorům a příště zas (ale někde jinde)!

Jirásek

Novější zápis: Průlez Zelené šestky Krasem vrchem spodem (17. 5. 2025)
Starší zápis: Den Chlapáctví (22. 3. 2025)