|
Průlez Zelené šestky Krasem vrchem spodem
17. 5. 2025
Když jsme o půl osmé ranní vyjížděli z Vranova, netušili jsme
ještě, jak dramatické dnešní cestování bude. Linka 201 totiž ujela
našemu trolejbusu před nosem, zatímco bezmocně stál na červené. Strávili
jsme tedy půlhodinové čekání na další spoj obranou a dobýváním
koridoru mezi garážemi. Tím to však zdaleka nekončilo. V dalším buse
bylo hlášení o následujících zastávkách přepínáno až dávno po
jejich průjezdu, takže jsme vystoupili o zastávku později, než bylo
plánováno. Díky tomu však jsme se pak mohli podivit jakémusi exotickému
stromu před jedním domem a důkladně prolézt pěšinky lesní zvěře,
které nás dovedly až na silnici ke Kaprálovu mlýnu. U Kaprálovy studánky
proběhlo nadšení nad štěrkovými ostrůvky ve vodě, to však bylo
v zápětí přebito vkročením pár metrů do vývěru Říčky,
připomínající vchod do Glumovy jeskyně.
Pokračovali jsme dál k Pekárně, kde teprve jsme pocítili, že se jedná
o turisty vytíženou oblast. Naštěstí nám dnes dorazila opožděná
zásilka aprílového počasí, turistický mainstream se tedy možná zalekl
občasných přeháněk a tak jsme potkali jen pár lidí (a později jednoho
koně). Možná za to mohl i takový jídelní název jeskyně, že se
v žaludcích ozval pocit hladu a tak jsme zamířili směrem na Hostěnice,
abychom se na chvíli dostali mimo CHKO a na jedné planině si uvařili oběd.
Nejsvižnější byla trojice Jeník – Luboš – Šíma, jež v mžiku
vyhnala plameny do takové síly, že museli přejít na nový způsob
sundávání víčka. Zahanbit se ale nedali ani Míša s Prokopem, kteří,
každý na svém ohništi, uklohnili nudle či dokonce těstoviny
s omáčkou.
Nasyceni jsme pak ještě obhlédli jakousi opodál stojící barabiznu a vydali
se kolem Hostěnického lomu zpět dolů do údolí. Prolezli jsme klikatou
Netopýrkou a následně děravým Švédovým stolem. A to už nadešel čas
vykročit proti proudu Ochozského potoka do Ochozu na autobus. Nějaký čas
ovšem zbyl i na pokusy o zdolání dvojice mladých buků.
Autobus z Ochozu nám teprve ukázal, kolik lidí se může vejít do jednoho
prostoru. Tímto přičiněním byl ale dosti zpožděn, v Židenicích nás
tedy čekal dramatický úprk na vlak. Úspěšný. Při výstupu v České už
zrovna přijížděl bus, který Vranováky dovezl až domů.
Jožka
Starší zápis: Diecézní pouť do Bořitova (26. 4. 2025)
|
Čtvrtek 17. 7. ’25 svátek slaví Martina
Podporují nás
Jak psát na web
|