Roverský tábor na Vápenné
17.–21. 7. 2024
Den první – Odjezd na Vápennou
Ve středu ráno jsme roveři odjeli vlakem z Kojatína na Vápennou.
Přestupní stanicí bylo Brno, kde jsme na 2 hodiny pobyli v klubovně na
Mendláku. Krom toho jsme si stihli koupit potraviny do zítřejší snídaně.
Po úmorných 4 hodinách cesty jsme vystoupili v Lázních Lipová, odkud
jsme putovali zhruba 10 km až na místo našeho budoucího tábořiště.
Jakmile jsme dorazili, potkali jsme se s Jožem, který pro nás představoval
značnou pracovní posilu a který dorazil po vlastní ose. Ten den jsme se už
jen stihli dosyta najíst chlebem s klobásou a postavit si stany. O půlnoci
stihl přijet ještě Švejk.
Den druhý
Po snídani se šlo rovnou na věc. Rozdělili jsme se do několika skupin,
které obstarávaly důležité činnosti naší brigády. Joža si vzal dva
lidi na sekání trávy křoviňákem. Zbytek buďto hrabali posekanou trávu
nebo usměrňovali místní potůček. (anebo odpočívali u kontejneru
s kontrabantem). Vyskytovala se zde i skupina, která připravovala obědovou
krmi. To nám vzalo celé dopoledne a značnou část odpoledne. Proto jsme
obědvali až někdy okolo 2. Na oběd byly těstoviny s masotem. Následoval
polední („odpolední“) klid, během něhož jsme si schrupli v námi
založeném hamakovém hájí, který je nedílnou součástí tábora. Ve
čtyři hodiny jsme se pomalu vyprostili z odpočinkového opojení, abychom
až do večeře vykonávali tu samou činnost co do oběda.
Den třetí – Konec svobody
Tento den přijel nastolit pořádek Jirásek se svojí vládnoucí bandou.
Přijel však naštěstí až někdy pozdě večer, takže jsme si téměř
celý den mohli užívat jak doposud. Dopoledne a oběd probíhal v podobném
duchu jako předchozí den. Výraznou změnou bylo to, že jsme po poledním
klidu nevrátili ke svým náčiním, ale že jsme vyrazili (se) (s)pláchnout
do biskupského lomu vzdáleného 3 km odsud. Po cestě jsme potkali zajímavý
prvorepublikový vagon, který byl zpřístupněný!! Uvnitř ve tmě, kterou
prosvětlovaly naše baterky, stálo pár židlí, a hlavně zde šla cítit
pořádná zatuchlina. A tak jsme od zajímavého místa potenciálně
použitelného na nějakou etapu se odebrali k rybníku. Poté, co jsme došli
k rybníku jsme si prohlédli místní tabuli s textem. Zde stálo malým
červeným písmem, že je zde zakázáno se zde koupat. My s tím, že kdyby
to opravdu nechtěli, napsali by to výraznějším větším písmem, jsme bez
okolků skočili do opravdu neosvěžujícího lomu, co se tu široko daleko
snad nacházel. Jak se říká, zacházené ovoce chutná nejlépe. I přesto,
že na nás byl nasazen borec, co nás při koupačce fotil, jsme se do lomu
vrhli i nadcházející den. Po návratu jsme si už dali jen večeři a před
půlnocí přivítali Jiráskovu delegaci.
Den čtvrtý – sobota
Rozcvička vypadala asi tak, že ti, co už vylezli ze stanů a hamak se
snažili dostat fyzickým napětím ostatní z hamak (ty co z nich stále
nevylezli). Pak jsme se přesunuli na palouček, na místě kousek od latrýn,
abychom si zahráli hru s rýčem. Hra spočívala v tom, že všichni stáli
v kruhu až na jednoho, který byl tím předchozím vyzván k tomu, aby
stejně jako on chytil na zem padající rýč. To se povedlo jen hrstce
zúčastněným. Olej se ještě před budíčkem odebral na samotku a Zdenda
započal při nástupu s posledním pokusem hladovky.
Po snídani se odehrávalo to samé jako předchozí dny s tím rozdílem, že
tráva už se sekala jen s jedním kroviňákem a pár kosama, které stejně
následně byly odrovnány jako první křoviňák. Na paloučku, kde probíhala
rozcvička ještě měla stanout latrína přivezená Švejkem.
Na oběd byly těstoviny na sladko s mákem. Během oběda se probírala
zpětná vazba celého tábora. Program po pooběové pauze na odpočinek se
opět nesl v duchu koupaní v Biskupském rybníku. Scooby se sotva dostal do
vody a hned si dodělal nohu o jeden ze spoustu špičatých šutrů, které
byli vůči našim nohám nejedenkrát zákeřné. Z místních útesů jsme
skákali šipky a pořádný bomby.
Ještě než jsme se odebrali do biskupského rybníka, museli jsme podstoupit
práci nevyhnutelnou pro uvolnění ke koupaní. Odnášeli se kupy suché
trávy mimo tábor.
Večer už jen probíhaly roverské rituály a hromadně dávaly follows na
nejmenovaný účet jedné ženy.
Den pátý – odjezd
Dala se snídaně, odvedl se nástup podle roverských norem s oslovením:
„Roverské kmeni pozor!.“, během něhož se Olej úspěšně vrátil ze
samotky a Zdenda naopak zandal hladění (dal to až na druhý pokus, na první
se večer napil kofoly, večer před ranním nástupem! Pro něj byla hladovka
jako druhý pokus obzvlášť náročný.), aby se šlo na mši do Vápenné.
Zde jako kdybychom se v čase přesunuli do středověku nám kněz vykládal
o tom, jak je důležité být veden ve víře radikálně!!! Jinak budeme
posláni ve dni vyúčtování do věčného zatracení. Po mši jsme se venku
s mírným zděšením, že ve Vápenné budeme mít takového kněze,
rozloučili s částí skautských bratrů, kteří odjížděli autem dřív
domů. Od Joža jsme vyfasovali oběd na cestu a vyrazili jsme na dřívější
spoj na nádraží.
Do Brna jsme přijeli okolo 15 za přivítání věrného člena
91. oddílu Repa.
Banoš
Novější zápis: První schůzka Jelenů – v novém složení (5. 9. 2024)
Starší zápis: Tábor Valdíkov 2024 – Velká Morava (28. 6. – 19. 7. 2024)