Výlet za Tlustovousovým pokladem
7. 2. 2026
Pět Zeleňáků (Radim, Marko, Proky a Ráďa Hladíkovi a Marťa) se
v sobotu vypravilo za pokladem. Do nedalekých končin Moravského krasu jsme
se popovezli auty a hned za Novými dvory potkalo nás první překvapení.
Smečce vlčat – tedy družině trpaslíků – připletla se do cesty
jakási velmi podobná výprava. Ve vlajkované jsme poměřili síly se
vzdálenými trpasličími bratranci – vlčaty ze Sloupa.
Sloupští – Bifur a Bombur měli starou trpasličí mapu, zatímco
vranovští – Durin s Turinem – se prý honosili klíčem od samotné
truhlice s pokladem. Již společnými silami vyškrábali jsme se na
zříceninu hradu Blansek (vyrabovaného skřetími hordami), zatímco jsme se
opatrně seznamovali. A hle! Druhé překvapení – místo pokladu na nás
čekal dopis krále Tlustovouse. Dle pradědových instrukcí jsme tedy museli
pokračovat v cestě Pustým žlebem, jeho nedávný zával naštěstí
nezkomplikoval trasu.
Procházeli jsme ledem pokrytým skřetím územím, prozkoumávali každou
jeskyni i díru, jenže síly docházely, nad touhou po pokladu nakonec
zvítězila touha po pořádném obědě. Vystoupali jsme se ze žlebu
k Oslavovému stromu a jeskyňářské základně, kde jsme měli domluvené
ohniště. Rozdělávání a udržování ohně za pomoci mokrého paliva
chtělo hodně trpělivosti, ale nevzdali jsme se a řádně se všici
najedli.
Třetím překvapením tedy bylo, že k pokladu jsme dojít před setměním
nezvládli, zatočili jsme do Suchdolu na místní epesní prolízačky a
odebrali se autem jednoho z rodičů zpět do našich domovů. Snad nám naši
sloupští bratři pošlou zasloužený podíl zlata do hostince u Skákavého
poníka k vyzvednutí, ale i kdyby ne, za to zažité dobrodružství ta
námaha stála!
Jirásek
Starší zápis: Mandosí běžkovýlet na Nové Město na Moravě (17. 1. 2026)