Mosty přes Jarugu
26.–28. 9. 2025
Pátek
Ve Světlé nad Sázavou, do které jsme přijeli vlakem z Brna, jsme si vyložili krosny a ti, kteří se nevešli do Matesova auta, vyrazili pěšky na Orlovskou myslivnu. Po chvíli chůze přes Světlou nám přibrzdil Mára a nabídl nám odvoz. My jsme jeho nabídku vřele přijali. A tak jsem se na místo dopravili trochu jiným způsobem než bylo původně v plánu. Autem jsem se přepravovali v trochu větších počtech, než by oficiálně povolovala maximální kapacita auta. Nakonec se nám však bezpečně bez jakýchkoliv potíží povedlo dorazit k Orlovské myslivně. Na okraji jednoho lesíka, který se nachází vedle louky, jsme se ubytovali a pak si šli nechat schválit námi přivezené zbraně. Drtivá našeho zbrojního arzenálu prošla kontrolou. Co mělo nějaké lehčí závady, jsme u schvalovacího stánku opravili a nechali si to uznat napodruhé. Jakmile už nebylo zapotřebí nic řešit, tak jsme šli spát, abychom byli čerství na zítřejší boje.
Sobota
Ti, co byli zaúkolováni nachystat snídani, vstávali o něco dřív. Konkrétně jsme měli na snídani v plánu uvařit ovesnou instantní kaši, která byla možná až zbytečně přes noc nasáklá v mléku. Mléko tolik nenasákla, a proto kaše před uvařením spíš vypadala jako mléčná polívka s kousky vloček. Kryštofovi a spol. se naštěstí povedlo vlivem vaření naštěstí kaši dostat do ideální konzistence. Všichni se dosyta najedli. Načež jsme se oblékli do kostýmů a šli na místo srazu, kde jsme si vyslechli vysvětlení pravidel. Po tomto aktu se obě znepřátelené armády, Nilfgart a královská koalice, odebrali na svá mrchoviště. Nejprve jsme si jako operační skupina Verden, které jsme byli součástí, změřili síly s červenou armádou na řece Jaruga. Zde jsme bojovali na lodích. Každou loď představovalo spojení PVC trubek do obdélníkového tvaru. Bohužel na vodě se nám nevedlo tak dobře jako na souši. Prohráli jsme.
Odpoledne jsme opět jednotlivě bojovali pod zástavou Vedenu. Ač se naší jednotce nevedlo špatně, za celý dnešek jsme jako Verden vyhráli 2–3 krát a jednou prohráli, i tak to nestačilo, aby Nilfgard opanoval dnešní den, protože zbytek armád dopadl celkem bídně. Aspoň se nám však povedlo splnit pár side questů, přivedli jsme pár NPC do tábora a jednoho důležité špeha. Sice jsme z bojiště se na stanovací louku vraceli pro dnešní den jako poražení, ovšem naděje na rozhodující vítězství ve válce pořád žila.
Na večeři jsme si pod vedením Kryštofa hromadně uvařili rizoto. Na
samotnou konzumaci jsme si museli počkat až do pozdních večerních hodin,
protože proces vaření se trochu protáhl. Nicméně výsledek stál za to.
Všichni se najedli.
Než jsme se odebrali do svých spacáku, abychom vstávali svěží na
zítřejší významný den, tak někteří šli k myslivně shlédnout
vzájemná klání v rámci tradičního turnaje.
Neděle
Ráno jsme se po probuzení posilnili na snídani časově nenáročnými záviny. Ovesná kaše nepřipadala v úvahu, protože na to prostě nebyl čas. Po osmé se naše jednotka 91. oddílu připojila ke hlavnímu proudu armády Nilfgardu, který zrovna kolem našeho ležení pochodoval směrem k mrchovišti. Absolvovali jsme pár menších bitev a pak jsme se začali připravovat na klíčové střetnutí celé války.
V houfech se Nilfgardští odebrali na plochu nad příjezdovou cestou, kde se postupně shromáždovali i naši soupeři, se kterými jsme měli zde zkřížit meče. Do bitvy jsme vstupovali jako outsideři. Čelili jsme přesile. Proradní vesničané se přidali na stranu královských. Naše potenciální vítězství viselo na vlásku. My ale stále věřili, že naším odhodláním to urveme. Levé křídlo Nilfgardu, kterého jsem byl součástí, mělo za úkol za každou cenu odolávat vlně nájezdu. Naše postavení bylo ovšem bohužel prolomeno.
Značná část armády byla pobyta. Zdálo se, že už je vymalováno. Střed armády se naštěstí zformal a zastavil postup nepřátel. Naše pravé křídlo motiváno nebezpečím, které mělo téměř v zádech, se mezitím snažilo prorazit levé křídlo protivníka.
Na poslední chvíli se to povedlo. Armády se přelili a skoro to vypadalo, že boj bude pokračovat jako doteď akorát s tím rozdílem, že armády budou bojovat na opačných stranách. Nicméně díky našemu úspěšnému průlomu nejspíš, většina nepřátelské armády nepřátel odpadla. Misky vah se rázem převážily na naši stranu. Královští paralizováni náhlým obratem byli už jen hordou Nilfgardu pobijeni. Při zjištění, že protějšek probíhající vývoj už nezvrátí, Nilfgard propukl v jásot.
Posléze jsme zatleskali poraženým, kteří si za své bojové nasazení
taky zasloužili uznání.
Po děkovné řeči organizátorů, která potom následovala, jsme se
urychleně sebrali a šli na naše tábořiště, abychom co nejdřív zvládli
sbalit zbylé věci, než nás Mára odveze na vlak. Bohužel při balení
došlo k zjištění, že postrádáme víčko od kotlíku, které zmizelo bůh
ví kam. Prohledávali jsme okolí ohniště a všechna místa, kde se mohl
nacházet, bohužel nikde nebyl k nalezení. Ani zbytku, který odjížděl
o něco později, se ho nepovedlo najít. Snad jsme se s ním neloučili
navždy a někdo příští rok ho od nás vyzvedne. Jedná se totiž
o nedílnou a především legendární součást naše kotlíku, který svým
vzhledem na sobě nesl vzpomínky na naše legendární gastro jelení
zážitky.
Pak jsme pohoštěni sekanou od Piškota ze Švejkovi kuchyně odjížděli
vlakem ze Světlé směr Brno.
Banoš
Novější zápis: Výlet Olešná (22. 11. 2025)
Starší zápis: Puťák Bílé Karpaty (13.–15. 6. 2025)