Z Čebína do Vranova – Kocourkov
28. 3. 2025
Po dlouhé době jsme opět vyrazili na výlet. Tentokrát náš plán byl
přijet vlakem do Čebína a z něho se vrátit pěšky zpátky do Vranova.
Než jsme opustili samotný Čebín, tak jsme si doplnili zásoby pochutin
u místního Vietnamce. Kryštof si koupil sirup – koncentrovaný roztok
cukru, u kterého se domníval, že se jedná pouze o příměřeně slazenou
limonádu. Po prvním srku, kdy usoudil, že to nebude schopen vypít, tak se
té flašky chopil Kaplan, který se vsadil, s Plavákem o stovku, že ji
vypije.
Povedlo se. První příznaky nastupujícího diabetesu se u něho zatím
neprojevili. Nabyté kalorie si pak Kaplan částečně spálil následným
výstupem na kopec nad lomem. Potom, co jsme sešli z kopce, tak jsme
procházeli kolem oprýskaného urbexu, který působil podobným dojmem jako
radioaktivní továrny u Adamova. Po této pochůzce naši pozornost upoutala
sotva stojící stodola, která se nacházela u silnice pár set metrů dál.
Jelikož vypadala celkem přístupně (byla bez vrat, neoplocená), tak jsme do
ní nakoukli. Dle povalujících flašek a dalších těžce
identifikovatelných věci bylo patrné, že jde nejspíš o přístřešek pro
místní bez domova a další bůhví jaké individuí.
Abychom se ještě něčeho nenadýchali, tak jsme se zde moc dlouho
nezdržovali a pokračovali jsme dál v cestě. Prošli jsme kolem
Malhostovické pecky a Drásovského kopečka, vyšli jsme po zelené na
rozhlednu na Zlobici. Zde byla zahájena kolíčkovaná. Od té doby jsem
zpravidla při vyhodnocování po určité době měl nejvíc kolíčků na
sobě já, a proto jsem si celkem vydatně zaklikoval. To byl předem daný
trest. Před Lipůvkou jsme této radovánky nechali, protože nás začal
přemáhat nastupující pocit hladu. A tak jsme se za Lipůvkou vydali hledat
vhodné místo na vaření oběda. Při této příležitosti, se k nám
přichomýtla kočka (kocour), který vypadal, že se přimkl k nové rodince
vzhledem k tomu, že nás chtěl tak usilovně doprovázet. S kočičím
doprovodrm jsme pak dorazili na místo našeho vaření.
V našem Jelením provedení bylo v plánu si udělat Mac and cheese, který jsme chtěli vařit na popud nebo spíš návrh Máry. Ovšem ten se výletu nezúčastnil. Z mého pohledu jsme možná kaloričtější jídlo ještě na výletě nejedli. Hlad tudíž nehrozil. Sestávalo z několika druhů sýra, jíšky, haldou těstovin, slaniny a másla, určitě jsem na něco zapomněl. Zbylo toho hodně. Proto jsme si mohli dovolit nabídnout naší chálku na ochutnávku i našemu kočičímu doprovodu. Kočka ovšem k našemu zklamání nad tak výjimečnou krmí ohrnula nos. Co se dalo dělat. Aby se jídlo vyhlo vyhození, tak jsem si zbytky nacpal všechny prostory v mých krabičkách. Doma jsme to jedli pak další týden.
No nic. Potom, co jsme dojeli, zahladili jsme po sobě stopy a šli se vydat vstříc poslední fázi cesty. Pomalu jsme opouštěli Lipůvku a kočka né a né se od nás odtrhnout. Po několika neúspěšných pokusech jí setřást, ji Kryštof přehodil přes plot na něčí pozemek. Problém byl rázem vyřešen. Místo abychom ze Svinošic zamířili do Vranova přes lelkovadlo, tak jsme to raději vzali po přímější cestě do Šebrova. Plavák pak do Šebrova po asfaltce fištěl na tříkolce, kterou vytáhl z jednoho kontejneru ve Svinošicích, kde se nejspíš shromažďovali věci na výhoz.
Symbolicky k závěru cesty jsme se v Šebrove stavili u Vietnamce. Šebrovský byl ale o něco hůř jazykově vybaven, protože po otázce .........,. Do Vranova jsme se následně celkem těžkopádné vraceli. Než jsme se ale začali prodírat lesem k samovýčepu, tak jsme si zahráli fotbal na provizorním hřišti na samotném začátku Šebrova. Výlet byl zakončen pokřikem na samovýčepu.
Banoš
Novější zápis: Diecézní pouť do Bořitova (26. 4. 2025)
Starší zápis: Den Chlapáctví (22. 3. 2025)