91. oddíl Junáka Brno

Krajské kolo Závodu vlčat a světlušek

18.–19. 6. 2010

Vítězstvím a druhým místem v okrskovém kole ZVaS si Hnědá šestka vybojovala účast v krajském kole tohoto závodu. Sice jsme se snažili na schůzkách pro důstojnou reprezentaci našeho oddílu i Brna udělat hodně, přesto nám po zvážení našich schopností bylo jasné, že úkolem bude tentokrát spíše neudělat ostudu, než myslet na nějaké vavříny. Přece jen bylo ještě hodně disciplín, kde měli někteří členové znalosti poněkud skromné. V pátek odjíždíme, hodinu před odjezdem ochořel Emil, na nádraží narychlo povoláváme do týmu nejmladšího Jirku, abychom dodrželi literu pravidel a mohli vůbec s druhou hlídkou závodit. Odjíždíme, doufáme, že ráno bude tým na startu kompletní. I když odjíždíme v dešti, přece jen nakonec stavíme stany za svitu slunce, předpovědi však neslibují žádné zázraky. Prohlížíme si město, večeříme a už tu je slavnostní zahájení – se strojem času putujeme dějinami města Boskovic, potkáváme zdejší slavné rodáky i obyvatele. Začíná pršet, oblékáme pláštěnky a jdeme bojovat na zámek s těžkým nepřítelem, nakonec, již téměř za šera, ho porážíme, s Dýdžejem kluky ukládáme na kutě a jdeme spinkat. Tři chlapečci jsou smutní, jeden ztratil v boji svůj mobil (pročpak si ho asi nenechal v batohu?), druhý roztrhl svoji novou pláštěnku, třetí pláštěnku dokonce ztratil. V noci ještě prší, ale ve stanech je sucho, kluci sladce spí. Ráno kluky vyháním ze stanů již brzy, začali být pacholci příliš hluční. Přitom s hrůzou zjišťuji, že někteří spali klidně celou noc v kroji (na můj dotaz zní lakonická odpověď – přece si nebudu brát na jeden den věci na spaní, že!!!). V altánu na náměstí si potom opakujeme alespoň některé disciplíny. Zde se k nám připojuje Aleš a Jirka, takže můžeme v klidu jít na snídani a na start. Při poslední kontrole zjišťujeme, že opět ten či onen nemá něco z povinné výbavy, narychlo si navzájem půjčujeme chybějící. Co se potom dělo na trati, to si mohu jen domyslet. Podle nových pravidel naše hlídky doprovázeli vedoucí z jiných hlídek, já jsem byl zase ustanoven jako doprovod pro hlídku Káňat z Boskovic. A mohu říci, že to byla pěkná holota. Častokrát jsem s povzdechem zavzpomínal na svoje hodné chlapce. Sluníčko krásně celý den svítilo, takže jsme si putování časem pěkně užili. Celkem jsme navštívili 10 stanovišť, kde jsme za přítomnosti atletky Olgy Oldřichové zkoušeli svoji fyzickou zdatnost, na boskovickém hradě zase Jaroš Morkovský ze Zástřizl po nás chtěl vařit kouzelný lektvar pro Bílou paní, speleolog Karel Absolon testoval naši znalost přírody, legionář Leopold Šafář nás zavedl na válečné pole ošetřovat zraněné, u kterých si už Smrtka brousila svoji kosu, básník František Halas nás donutil skládat verše, místní buditel páter Vincenc Ševčík zase prověřil naši schopnost pracovat s mapou, cyklista Jan Slavíček nás vyzkoušel z jízdy na koloběžce i z dopravních značek, kardinál Tomáš Špidlík u svého gymnázia zase potrápil naše logické myšlení, sv. Jan Sarkander otestoval naši schopnost komunikovat a rabín Samuel Lévi ve své synagoze zase cvičil naši všímavost a schopnost hledat informace.
Po návratu do cíle jsme se naobědvali, začali balit stany – to bylo zase poučné koukání, někteří nad hromadou svých svršku zasněně hleděli do dálek a čekali, že snad samy naskákají do batohů. Nicméně podařilo se a my šli na vyhlášení výsledků. Trochu jsme byli zaskočeni – aby se to urychlilo, tak pořadatelé vyhlašovali jen 1. – 3. místo. Což bylo škoda, to je vždy z těch závodů nejnapínavější – poslední nejsme, předposlední nejsme, …..No, mezi prvními třemi jsme opravdu nebyli, takže se chystáme na vlak, já se přece jen nakonec snažím od pořadatelů dostat celkové pořadí – skončili jsme 5. a 13., což z patnácti vlčáckých hlídek zase není tak špatné, když uvážíme, že u druhé hlídky křest ohněm prodělal i prvňák Jirka.
Určitě to byl pěkně a poučně strávený čas se spoustou nových zkušeností. Moc díky organizátorům za krásnou hru. A že jsme tentokrát zrovna nezářili? Však za dva roky budou závody zase, a potom se uvidí!
V pondělí jsem dostal konečně bodové výsledky závodu,první místa byla opravdu velice natěsno. Stačilo mít o 2,5 bodu více a čekal by nás v celostátním kole Děčín. Škoda, stačilo se lépe naučit třeba ty dopravní značky nebo orientovat mapu.
Vašek

Oliver o naší účasti napsal:
KRAJSKÉ KOLO ZÁVODU VLČAT A SVĚTLUŠEK.
Shromáždili jsme se ve vestibulu Hlavního nádraží. Když jsme byli všichni kromě nemocného Emila, Aleše a Jirky, kteří přijdou až v sobotu ráno, nastupujeme na vlak. Jsme v Boskovicích v Zámecké zahradě, kde si stavíme stany. Když jsme stany postavili, Vašek nás rozdělil do stanů. S prací jsme byli hotovi za několik minut. Pak následovala klobáska z hořčicí nebo s kečupem. Nasyceni jsme se vybrali podívat na kostel sv.Jakuba Starého a později jsme se vydali do prostoru posypaného slámou. Tam jsme hráli hru. Museli jsme nasbírat alespoň 10 lístečků z každé barvy – to jest čtyřicet
lístečků. Nebylo to tak lehké, protože nás chytaly obludy podobné člověku. Když někoho taková obluda chytla, tak si dotyčný musel jít nabít životy ke svému vedoucímu. Hra skončila a my jsme se chystali do hajan. Umyli jsme si zuby a převlékli do spacího. Je sobota ráno, zhruba šest hodin. Převlékli jsme se a vydali na Masarykovo náměstí. Vašek nám vykládal o židech. Vykládal, že komunisti zavraždili většinu židů v Boskovicích. (Vašek – to jsem jim opravdu neříkal, mluvil jsem o vyhlazování Židů v období 2. světové války). Vykládal nám taky další věci. Ale teď se podívejme na ty závody, které nás za pár hodin čekali. Mezitím přijeli Aleš s Jirkou. Startujeme. Je 9 hodin 50 minut. Prvně jdeme absolvovali lesní okruh, což je židovský hřbitov, kde je první pomoc. Další dovednost je uvařit čaj což je na hradě Boskovic. Další je lození po laně. A potom následuje městský okruh. První dovednost je v kostele svatého Jakuba Staršího – orientace. Další je v synagoze – najít informace. Jedna soutěž z městského okruhu je: jeden popisuje jednu věc a ostatní to musí uhodnout. Soutěží tam bylo celkem deset. Umístnili jsme se na třináctém místě z patnácti. První skupinka byla na pátém místě.
Ponaučení pro příště je: že se máme víc učit.

Novější zápis: Puťák Rychlebskými horami (18.–20. 6. 2010)
Starší zápis: Roverský výlet do Raxalpe (17.–20. 6. 2010)