91. oddíl Junáka Brno

Skautská pouť do Bořitova

22. 4. 2017

V sobotu 22. dubna ve svátek svatého Leonida, egyptského učence a mučedníka, léta Páně 2017 se konala skautská diecézní pouť do Bořitova. Krátce po osmé hodině ranní jsme se sešli před nádražím v Blansku, kde jsme posléze do vlaku nastoupili. Tam už čekal Vašek s Vénou. Společně a s dalšími skauty, skautkami, světluškami, vlčaty a činovníky jsme vystoupili v Doubravici nad Svitavou. Tam jsme zaplatili startovné a s čísly 1 a 2 na průvodkách vyšli. Na prvním stanovišti nás čekala kimovka, na dalším poznávání stromů, pak osobností českých dějin a nakonec jsme měli za úkol strefit chudáčka medvídka Balůa do břicha tenisákem. Cestou jsme sbírali kromě bodů také kousky rozstříhaného textu o svatém Jiří a o bořitovském kostele jemu zasvěcenému. Trochu se rozpršelo a tak, když jsme dostali deset otázek ohledně zmíněného textu měli jsme tu možnost sednout si dovnitř, do jakési jídelny. Vyluštili jsme otázky, občerstvili se a pak jsme si ještě užili na trampolíně. Když dojedli i vlčata, šli jsme se podívat na křížovou cestu a kapli k nedaleké Černé Hoře. Přede mší jsme si ještě stihli zahrát pár her, jenomže pak už přijel pomocný biskup Pavel a byl nástup s vyhodnocováním výsledků a následovala mše. Do kostela jsme naštěstí vešli mezi prvními a tak jsme si oproti některým po nás v klidu sedli. Po mši jsme rychle cupitali do Rájce-Jestřebí na nádraží odkud jsme asi po čtvrt hodině čekání nasedli do vlaku. Netrvalo dlouho a už jsme se loučili s Vaškem a Vénou a ocitli se na nástupišti v Blansku, kde už čekali naši ochotní rodičové, hodlající nás odvézti domů.

Jirásek

Dnes ráno jsme byli našimi rodiči dopraveni na nádraží v Blansku. Netrvalo dlouho a už jsme seděli ve vlaku Regio Panter, který směřoval do Doubravice nad Svitavou. Když kolem procházela paní průvodčí, Vojta si chtěl cviknout dětskou jízdenku, kterou si vzal na nádraží v Blansku a strčil ji paní průvodčí před obličej (z čehož byla jistě velmi nadšená). My jsme se raději tvářili, že k němu nepatříme. Z vlaku jsme naštěstí předčasně vyhozeni nebyli, tudíž jsme dojeli až do Doubravice nad Svitavou. Tam jsme zaplatili startovné – každý padesátikorunu, dostali mapu, průvodku, tatranku a pokyny a vyšli jsme na určenou trasu.
Šli jsme po fáborky vyznačené trase, co vedla podél Klemovského potoka. Nedaleko od silnice z Bořitova na Oboru jsme narazili na první stanoviště – Kimovky. Předložili nám obrázek sv. Jiří znázorněného jako skauta v mřížce a s různě umístěnými tečkami. Některým to ale dělalo problém, tudíž jsme na rozdíl od vlčat moc neuspěli – ztratili jsme pět bodů z šedesáti. Už nám jen dali jeden z papírků, z kterých jsme měli na konci sestavit text o sv. Jiří a jemu zasvěcenému kostelu. Vyšli jsme na silnici, po chvíli jsme odbočili a pokračovali jsme na zelenou turistickou značku. Chvíli potom, co jsme došli na zelenou turistickou značku, objevili jsme další stanoviště. Toto stanoviště bylo velice lehké, neboť jsme podle listů, šišek a plodů poznávali stromy. Co nám to ale bylo platné, když maximum bodů za toto stanoviště, které jsme také získali, bylo pouze dvanáct. Opět jsme dostali část papírku s textem a pak jsme dále pokračovali stále po zelené turistické značce, až jsme došli k pískovcovému Husitskému sousoší, kde bylo další stanoviště. Tato skutečnost o stanovišti z nás vymýtila špatný pocit o tom, že jsme již delší dobu nenacházeli fáborků, které, jak se potom ukázalo, tam ani nebyly. Zde jsme zase měli poznávat osobnosti českých dějin podle obličejů. Z deseti bodů jsme dostali jen devět, poněvadž jsme si spletli obličeje Bořivoje a Mojmíra. Po obdržení části papíru jsme opět pokračovali po zelené turistické značce. Po chvíli jsme narazili na Lysický potok, kolem kterého vedla zelená turistická značka. Podél něho vedla poslední část naší trasy. V posledním stanovišti, na které jsme po chvíli narazili, bylo za úkol z pětadvaceti ran se strefit co nejvíckrát do díry v břichu dřevěného medvěda. Zde jsme též nepatřili k nejlepším. Tady nám ale papírek nedali. V pláštěnkách jsme prošli Bořitovem pozorujíce kachny. V pláštěnkách, protože začalo mírně mrholit. Za chvíli už jsme stáli před Bořitovským kostelem. Tam nám dali papír s několika otázkami na text, který jsme během stanovišť měli sesbírat. Vypůjčili jsme si chybějící papír od jiné skupinky a po chvíli jsme už správně vyplněný papír odevzdávali. Pro vlčata to ale bylo těžší. Když jsme skončili, najedli a napili jsme se a čekajíce na vlčata jsme se někteří vyřádili na trampolíně. Když vlčata dořešila test a najedla se, šli jsme v pauze na křížovou cestu do Černé hory, která končila u kapličky. Když jsme se vrátili, zahráli jsme si pár her a tím počkali na nástup. I ten za chvíli byl. Rozezvučela se junácká hymna a po chvíli bylo vyhlášení výsledků. Zanedlouho po nástupu byla mše svatá sloužená o. biskupem Konzbulem. Po ní jsme pospíchali na vlak do Rájce. Tam jsme po necelé půlhodině do něj nasedli a všichni krom Vaška a Vény, který statečně celou cestu odolával prosbám ostatních o „alespoň jednu palačinku“, jsme vystoupili v Blansku. Tam si nás už rodiče rozebrali do svých vozů.

Jožka

Letošní putování k poctě sv. Jiřího, patrona skautů, bylo z Doubravice ke krásnému kostelíku zasvěcenému tomuto světci na kopečku v Bořitově. I když zpočátku počasí vypadalo všelijak, ostatně i během dne padla tu a tam nějaká kapka, přesto se této pouti zúčastnilo téměř 40 členů našeho oddílu. Cestou krásnou jarní přírodou jsme plnily různé úkoly – kimovku, poznávání stromů, různých osobností i krmení medvěda Balúa, nakonec jsme ještě odpověděli na záludné otázky v kvízu. A protože jsme v cíli byli poměrně brzy, stihli jsme si ještě projít křížovou cestu na Zámeckém vrchu v nedaleké Černé Hoře. Po našem návratu jsme měli ještě chvíli čas na nějakou tu hru, potom už jsme nastoupili ke slavnostnímu přivítání otce biskupa Pavla. A to se nám již otevřela brána překrásného kostelíka – gotická žebra klenby, na stěnách stařičké fresky, ve vitráži hlavního okna sv. Jiří, bojující s drakem. Téměř 300 skautů zaplnilo prostory do posledního místečka. Vyvrcholením pouti byla slavnostní mše svatá doprovázená krásným zpěvem scholy. Potom už cesta do Rájce na vlak a cesta domů.

Vašek

Novější zápis: Soumrak Lordaeronu (19.–21. 5. 2017)
Starší zápis: Skautská pouť do Bořitova z Jiného úhlu pohledu (21.–22. 4. 2017)