91. oddíl Junáka Brno

Výprava kolem Brněnské přehrady

19. 3. 2022

Dne 19.3. 2022 jsme si dali sraz v České na nádraží na 8. hodinu ranní. Zprvu jsme však nevěděli (minimálně já), kdo na výlet pojede. Nevypadalo to moc pozitivně, co se týče počtu zúčastněných. Nakonec přišel dostatečný počet lidí, abychom mohli vyrazit vlakem vstříc Kuřimi. Po nastoupení do vlaku jsme zjistili, že v jednom z vagonů jsou Kohoutovičáci. Zašli jsem k nim a pozdravili se s bratry ze střediska. Bylo to vskutku milé setkání. Oni pokračovali dál směrem na Tišnov a my vystoupili na nádraží v Kuřimi. Hned jak jsme vyskočili z vlaku jsme nasadili tempo a běželi k autobusu připraveného k odjezdu – stihli jme to. Jirásek zaplatil lístky, sedli si a jeli ku Veverské Bítýšce. Autobus nás vysadil přímo na náměstí. Výhoda byla, že hned vedle byla sámoška. Neotáleli jsme a bez váhání vkročili do prodejny, kde jsme měli možnost si koupit přísady k našemu družinovému nápoji, jestli bych to tak mohl nazvat. Zázvorový/dračí čaj. Je to takový náš družinový atribut. Následně jsem vyšli ven a nepřímo se obeznámili s tím, jak někteří místní obyvatelé tráví ranní kratochvíle – u piva a cigaret. Nicméně u chodníku nám dělaly potíže velice pravidelné frekvence aut, což nám překáželo ve volném průchodu. V jednu chvíli jsme bez váhání přešli a vystartovali na druhou stranu silnice, abychom mohli klidně jít podél řeky a překonávat zdejší pahorky. Po pár kilometrech jsme procházeli po vrstevnicích v kamenném terénu, z nichž jsme měli šanci vidět pěkná panoramata zdejší pahorkatiny. Dali jsme i pár skupinových fotek. V jednu chvíli jsme si připadali jako kdybychom vstupovali do tajemného hvozdu, když jsme uviděli bránu z větví stromků. Napadlo nás, jestli bychom tu neudělali nějakou bojovku na víkendovku. Zanedlouho jsme narazili na zchátralou chatu a začali jsme přemýšlet nad založením nové základny. Toto přemýšlení však netrvalo dlouho, když jsme si uvědomili skutečnost, že by nám tam nejspíš zatékalo, a že by na nás ještě mohlo něco spadnout ze zbytků střechy, které tam ještě byly.

Naše kroky pak nevedly nikam jinam než ke hradu Veveří a přehradě. Zastavili jsme se u břehu pod hradem, kde Olej zapózoval pod mostem a Jirásek ho vyfotil. Na druhé straně kopce pod hradem na zastávce jsme si dali svačinu. Následovalo pár táhnoucích se kilometrů, než jsme se k údivu dozvěděli, že si máme udělat hnízdo pro naši vlajku a ukrást ji někomu jinému. Jirásek nám ukázal místo, kde by mohli být údajní nepřátelé a vyběhli jsme tím směrem. Zjistili jsme, že jsou to právě Ostříži a tak jsme s nimi soupeřili o to, kdo si uzurpuje a uchrání všechny vlajky do časového limitu. Někteří ze začátku účel hry naprosto sabotovali nebo nepochopili pravidla. Zvrat přišel v době, kdy jsme hromadně zaútočili na bezmocné obránce, načež se nám podařilo vyrvat jejich vlajku. Tento stav trval až do konce hry. Smůla pro ně byla ta, že jejich asi nejsilnější útok přišel v době, kdy celá hra skončila.

Potom jsme si našli dobrý plácek, abychom si uvařili nápoj. Zatopili si pod kotlíkem a nalili si čaj do kelímků. U některých jedinců však nesmí chybět u čaje jako přísada 10 pytlíků cukříků z tříkrálové sbírky. Někdy toho cukru tam bývá až tak moc, že se odmítá rozpouštět. Naše cesta po vypití čaje vedla skrz bystrcká chatoviště až do obce Kníničky. Tam jsme si ještě zahráli kasičky. Odtud nás odvezl autobus do Kuřimi a dále jeli vlakem do České. Zde naše výprava končí našim pokřikem.

Banoš

Novější zápis: Jelení kotlíkový masakr a potravinová sbírka (23.–24. 4. 2022)
Starší zápis: Výprava kolem Brněnské přehrady (19. 3. 2022)